Nohavica – největší žijící básník?
Ve jedné ze dvou diskusí pod články, které se písničkáře týkaly, vyjádřila jistá paní, že je Nohavica náš největší žijící básník. Nerozporuji to, je to její názor, na který má právo. Jiná paní napsala, že pan Nohavica umí vzít za srdce (míněno jeho písně). Ani to nerozporuji, protože jeho vyprodané koncerty to dokládají.
Jsem však na facebooku členem skupiny „Poezie pro každý den“, kam lidé vkládají denně nikoli vlastní tvorbu, ale řadu básní od nejrůznějších autorů pěti kontinentů, dávných, starých, nedávných i současných, renomovaných i neumětelů. Jsou tam básně nejrůznější úrovně a zaměření, a dokonce se tam vyskytují i písňové texty. Avšak texty Jaromíra Nohavici jsem tam nezaznamenal (netvrdím, že se tam nějaké neobjevily), nebo snad jeden, ten o kometě, který podle mého převyšuje písničkářův standard.
Jak je možné, že si tohoto autora tolik lidí, kteří se intenzivně zajímají o poezii, nevšímá, má-li být největším nebo jedním z největších žijících básníků? Možná je klíč k odpovědi právě v tom, že jeho poezie „umí vzít za srdce“, tedy přinejmenším dost lidí. Je však smyslem poezie brát za srdce? Na stránkách „Poezie pro každý den“ se často objevují spory o smyslu poezie, čím by měla poezie být. Někdo tvrdí, že by měla povznášet…
Jenže brát za srdce či povznášet nejsou žádné prioritní cíle poezie. Poezie může vlastně cokoli – může se zabývat třeba jen zvukomalebností, může být patetická, burcující, útočná, milounká, říkankovitá, může být sžíravě kritická i satirická, může být dadaistická, surrealistická, temná i jásavá, může být sentimentální... Může být lyrická i epická, může jít o sonety, balady, kolozpěvy, limericky, rondely, nebo o něco docela jiného a pořád to bude poezie.
Pokud jde o můj pohled na Nohavicovu poezii, víc mi sedí jeho humorné či satirické polohy, jako třeba Ladovská zima, Milionář, nebo píseň, kterou jsem od něj slyšel dávno naživo, nevím sice, jak se jmenuje, ale zpívá se v ní: „… generál Windischgrätz / má bílou čepici, / vylezl na kopec, / pokynul pravicí: / Vojáci, vojáci, / stateční jonáci, / namiřte kanóny, / konejte svou práci. / Na Prašnou bránu / padají šrapnely, / Čechové, Čechové, / všechno je v… jeteli…“. Pokud se však Nohavica široce rozkročí a ponoří se do hloubky, tak mi připadá, že až na výjimky (píseň o kometě, Anděl) utopí své myšlenky a obrazy zčásti nebo zcela v uplakaném sentimentu.
Možná se mi to jen zdá, protože sentiment nesnáším. Na druhé straně je sentiment právě tím, co zhusta bere za srdce, jelikož se lidé rádi dojímají. Neříkám, že je to špatně, jen to není moje parketa. A kdo je tedy podle mého názoru největší náš žijící básník? Mám výhodu, že si nějaké takové žebříčky nemusím vytvářet, nemám tu potřebu. Přijímám poezii, jak ke mně přichází, některá mě míjí, jiná se zastaví a sem tam něco u mě zůstane, ať je autorem kdokoli.
Jaroslav Kvapil
Pravda o Červené Karkulce
Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.
Jaroslav Kvapil
Ježíš na krumpáči
Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.
Jaroslav Kvapil
Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.
Jaroslav Kvapil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.
Jaroslav Kvapil
Ruský voják v zákopech bojuje… za vás za všechny?
Rajchlova demonstrace na pražském Václavském náměstí se maskovala za název „proti bídě“ a sám svolavatel se nejspíš moc snažil, aby uřezal co nejvíc proruských, proputinovských rohů trčících z davu... Všechny ale neuhlídal.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Al-Džazíra končí v Izraeli, rozhodla vláda. Televize se chce bránit
Izraelská vláda v neděli jednomyslně schválila ukončení činnosti katarské televizní sítě Al-Džazíra...
To je antisemitská i Bible? Část republikánů odmítá zákon na ochranu Židů
Americká Sněmovna reprezentantů velkou většinou schválila návrh zákona zaměřeného proti...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
Policie obvinila řidiče kamionu za smrtelnou nehodu na D1, hrozí mu až šest let
Karvinští kriminalisté obvinili litevského řidiče kamionu, který v sobotu narazil do osobního auta...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com