Srdečný dík Janu Jílkovi
Možná by stálo za to vyjasnit, jak vzniklo celé to naše měření pindíků (tak to charakterizovala Eva Korbelová v diskuzi pod zatím posledním Jílkovým blogem), když jsem stál Janu Jílkovi za čtyři blogy.
Jan Jílek napsal blog „Pluralis majestatis“, pod který jsem přičinil tento komentář: „S vaším textem do značné míry souhlasím. Nicméně píšete, že nesoudíte a že vás ,nijak nebere debata kolem Ester Ledecké, Sereny Williamsové, Christiana Ronalda, Jaromíra Jágra a dalších natolik, abyste se zapojil do případné debaty o jejich platech, chování atd.´ Ve skutečnosti ale soudíte a do té debaty se zapojujete (třebaže nepřímo), a to natolik, že jste měl potřebu napsat tento text. Vy byste si určitě přál, aby vaše psaní vyhlíželo neutrálně, jako že dění kolem těch lidí pozorujete z nadhledu a nezúčastněně. Tak tomu ale není.“
No a tohle Jílka nějak přimělo (abych to vyjádřil neutrálně), aby se se mnou pustil do jakéhosi souboje. Asi není důležité, co kdo v té diskuzi druhému řekl, ostatně to Jílek ve čtyřech textech dostatečně přiblížil. Pravda, ze svého pohledu, ale já mu tu iniciativu rád přenechám. Není totiž podstatné ani to, abych se snažil „uvádět věci na pravou míru“ ze své pozice. Nezáleží mi na tom, a to je postoj, kterého jsem nabyl právě díky Jílkovi. Jsem mu za to vděčný.
Ne, že bych v debatě s Jílkem zuřil a kousal si vzteky nehty, jak usuzoval on, ale debatuji vždycky tak, že to působí vášnivě, i když takové emoce ve skutečnosti nechovám. Je to podobné jako ve filmu „Zvětšenina“, kde se hlavní hrdina na rockovém koncertu rve o trofej v podobě krku kytary, kterou předtím kytarista na pódiu roztřískal a její kusy naházel do obecenstva. Když ten krk hlavní hrdina filmu ukořistí a uteče s ní ven, bez zájmu ho odhodí na zem. V diskuzi s Jílkem a při četbě jeho blogů jsem si uvědomil dřív, že o nic vlastně nejde.
Nezáleží ani na tom, kdo v debatě vyhrál. Ostatně jistý Jiří Svoboda k tomu na mém facebookovém profilu napsal: „Po dobu patnáctikolového boxerského zápasu si Jílek stále udržoval iniciativu, vy jste byl v defenzivní pozici. Jílkovy zvedáky měly smrtící sílu. Jako ringový rozhodčí prohlašuji Jílka vítězem. Ale na staré chlapy dobrý výkon od obou. ANO pravda a láska zvítězí nad nenávistí, to jste dokázali oba dva.“ Takže je patrné, že vyhrál Jílek a já mu k tomu vítězství gratuluji.
Jan Jílek však v průběhu našeho „souboje“ pojal nápad, že na jeho základě napíše jakousi brožuru o komentářích blogerů nebo tak něco, v níž mě uvede jako výstražný příklad. To jediné mě nejdřív nakrklo, hlavně když mi sdělil, že si nějaké mé komentáře okopíruje. Jílek k tomu ale poznamenal: „Víte pane Kvapile veškeré komentáře se dají zobecnit a na nich ukázat komunikační a manipulační fauly, které používáte vy a další, takže budete za komika a nebudete moci ani ceknout.“ Odpověděl jsem mu, že si má v takovém případě dělat, co chce. A ještě později mi došlo, že mi nezáleží už ani na tom, kdyby mě přímo citoval.
Moc si ale nedovedu představit, co by taková brožura měla přinést. Nějaké shrnutí pár komentářů pod blogy na dvou třech webech? Dejme tomu. Komentářů jsou však tisíce a tisíce a vyjadřují se k nejrůznějším textům… Že taková brožura bude asi problém, seznal záhy sám Jílek. Ve svém posledním blogu „Dost velká zábava číst komentáře pod blogy“ v závěru totiž uvedl: „Tak, zase jsem napsal jeden ,zbytečný blog´, jak by pravil pan Kvapil, zasnil jsem se při psaní. To místo u vody je fakt příjemné i přes ty betonové panely, co tam naskládali kdysi dávno ženisté. Půjdu si číst ty komentáře dalších blogerů, abych si utřídil kategorie diskutujících. Jsem zvědavý, co mi z toho vyleze. Už jsem si cvičně napsal jednu kapitolu, ale moc se mi nelíbí. Je taková přechytralá, ale ono téma, pokud mne bude držet, se poddá.“
Řekl bych, že už se to poddává. Projevilo se to již v tomto blogu. Po několika úvodních odstavcích, v nichž se Jan Jílek vykecal, nabralo jeho psaní šmrnc, a nakonec se mu povedl příjemný blog, i když mě v něm „znectil“ všemi možnými způsoby. Že je blog zdařilý, se odrazilo i v mnohem bohatší diskuzi a koneckonců i na karmě proti předchozím třem jeho blogům. V těch jsem totiž diskuzi obstarával téměř sám. Takže přeji Janu Jílkovi všechno dobré a srdečně mu děkuji. Zdá se, že mi začíná být sympatický.
P. s. Pod Jílkovým blogem diskutovala také jistá Vlasta Fišrová na napsala mimo jiné: „Pane Jílku, pročetla jsem si pár těch debat a vidím to tak, že některé diskutéry svým způsobem žití prostě dráždíte. Možná jsou naštvaní na ,celý svět´, že nedovedou žít s takovou lehkostí, sám za sebe, svobodně. Zout si třeba boty, když se jim zachce, nebo úplně něco jinýho dělat spontánně, bez ohledu na to, co na to řeknou ostatní.“
Pokud jsem do toho byl zahrnut i já, mohu ubezpečit, že mě Jílek svým způsobem žití vůbec nedráždí. Kdyby v diskuzi Milan Bartoš nezmínil, že Jílek chodí bos a jí lněné semínko, ani bych to nevěděl. Navíc na tom neshledávám nic pobuřujícího, lněné semínko jím také a bos jsem také kdysi zkoušel chodit, ale nevyhovuje mi to. Ostatně cárat bos po městské dlažbě nebo asfaltu a třeba v zimě nebude minimálně zpočátku moc příjemné. Ačkoli jsem kdysi v Bosně viděl starou žebračku, jak šla bosa po zledovatělé silnici, ale myslím si, že kdyby to záleželo jen na ní, nejspíš by se obula.
Ještě vzkazuji paní Fišrové, že jsem v diskuzi s Jílkem neventiloval nespokojenosti s vlastním životem. Skutečně prožívám právě šťastné období, ale nenutím nikoho, aby mi to věřil.
Jaroslav Kvapil
Pravda o Červené Karkulce
Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.
Jaroslav Kvapil
Ježíš na krumpáči
Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.
Jaroslav Kvapil
Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.
Jaroslav Kvapil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.
Jaroslav Kvapil
Ruský voják v zákopech bojuje… za vás za všechny?
Rajchlova demonstrace na pražském Václavském náměstí se maskovala za název „proti bídě“ a sám svolavatel se nejspíš moc snažil, aby uřezal co nejvíc proruských, proputinovských rohů trčících z davu... Všechny ale neuhlídal.
Jaroslav Kvapil
Co je dobré pro Zemana a Babiše, musí být dobré i pro Pavla (polemika s Josefem Nožičkou)
Tak, jako každý smrtelník, chyby dělá i učitel Josef Nožička. Je to sice s podivem, protože učitelé by chyby dělat neměli, ale stane se. Například vydává své dojmy za chyby prezidenta Petra Pavla.
Jaroslav Kvapil
Mluv znovu k lidu, chybíš nám...
Včera, 3. března 2023, tomu bylo 29 let, kdy umřel legendární písničkář Karel Kryl. Mnoha lidem stále chybí, obdivují jej jako básníka, který za ně, totiž za nás bojoval proti zlu, jako vizionáře, jenž přesně odhadl vývoj v zemi.
Jaroslav Kvapil
Co teď s tym, když zase bude jako za totáče?
Když si dáte tři týdny mediální půst, tak hned po něm s osvěženou prázdnou, respektive vyčištěnou hlavou spokojeně zjistíte, že svět sice malými krůčky ale neochvějně kráčí každý den o ždibec blíž k novému totáči.
Jaroslav Kvapil
O nonkonformních názorech, nebo snad lžích (?)
Herec Marek Vašut měl ve škole z marxismu-leninismu jedničky, jak prozradil 10. listopadu 2019 v rozhovoru na i iDNES-tv. Zároveň však řekl, že profesorovi oponoval. Z toho plyne, že si myslel něco jiného, než říkal při zkouškách.
Jaroslav Kvapil
Anděl, který sestoupil na zem
„...v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal...,“ zpívá v jedné české textové verzi známé vánoční písně „Tichá noc, svatá noc“ mladá operní pěvkyně Patricia Janečková. Nejde však o slova, ale jak je zpěvačka zpívá.
Jaroslav Kvapil
Média nikdy nemohla být, nebyla a ani nejsou objektivní
Co je smyslem činnosti médií a práce novinářů? Přinášet objektivní zprávy a pohledy na skutečnost? Říkám, že ne. Smyslem novinařiny je hledat pravdu, ač celou pravdu nelézt nelze, jen částečnou, a ta pravdou vlastně není.
Jaroslav Kvapil
Prezident Zeman zůstal věrný své neomalenosti
Prezident Miloš Zeman byl na poslední zahraniční cestě ve své funkci na Slovensku a na tiskovce se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou se projevil fakt jako světový státník, když řekl, že 80 procent GDP Česka tvoří export.
Jaroslav Kvapil
Jak vyčistit Augiášův chlév
Když byl českým prezidentem Václav Klaus, vyprávěl se vtip – „Jaký je rozdíl mezi Klausem a Bohem? A odpověď zněla: Bůh si nemyslí, že je Klaus.“ – Mám pocit, že Miloš Zeman by byl rád, kdyby se o něm vyprávělo něco podobného.
Jaroslav Kvapil
Bude Česko jako Uganda nebo Federace Mali?
Přijdu do volební místnosti zřízené ve školní třídě a jak čekám, až najdou mé jméno v seznamu, všimnu si, že za katedrou visí nástěnný obraz se vzorovým skloňováním mužského vlastního jména coby názorná učební pomůcka.
Jaroslav Kvapil
Ad) Kdo dnes hájí Nohavicu…
Kdosi prý pronásleduje učitelku Veroniku Valíkovou za její podporu Jaromíra Nohavici, neboť o ní někdo v diskusi veřejně napsal, že by neměla učit děti, protože je prý ruský šváb, když Nohavicovy písně stále poslouchá.
Jaroslav Kvapil
K Nohavicově písni „Počkáme, co řekne“
Navzdory tomu, že mnozí léta pěli chválu na krásu a moudrost zpívané poezie Jaromíra Nohavici, mně se jeho písničky až na výjimky nikdy moc nelíbily. Vadila mi jejich ufňukanost, navíc prezentovaná zpěvákovým unylým projevem.
Jaroslav Kvapil
To se zase vyrojilo morálně čistých lidí
V médiích, hlavně v překabátěném Právu (dříve bolševické Rudé právo) se nyní rozběhla poměrně rozsáhlá kampaň proti prezidentskému kandidátovi generálu v. v. Petru Pavlovi, kterou už dříve vyvolal historik Petr Blažek a další.
Jaroslav Kvapil
Demonstrace za mír! Jakého druhu?
Přát si mír, nejlépe světový, je krásné, přejí si jej všechny krásky soutěžící o miss, a také pan Okamura. Chtít ale mír bez ohledu na okolnosti, totiž tváří v tvář agresi, je buď naivní, nebo výraz kapitulace před agresorem.
Jaroslav Kvapil
Je důležité hledat pravdu jako bloger Větvička
Díky textu Karla Trčálka a přiloženému videu jsem si vyslechl druhý díl rozhovoru novinářky Martiny Kociánové s blogerem, spisovatelem a cestovatelem Ladislavem Větvičkou na Svobodném Universu z 26. února 2019 a bylo to poučné.
Jaroslav Kvapil
Jsme svědky mytologického boje Dobra se Zlem?
Rusko zahájilo agresi (ve své interpretaci speciální operaci) proti Ukrajině mimo jiné prý proto, že se NATO stále víc přibližuje k jeho hranicím a tím Rusko ohrožuje. Zkusím se nyní zamyslet, koho že to vlastně NATO „ohrožuje“.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com