Strach, frustrace, pocit odstrčení

Volby prezidenta jsou dávno pryč, ale stále se objevují „analýzy“, proč vyhrál Zeman a ne Drahoš. Zemanovi voliči jsou označováni za nevzdělané, hloupé burany, Drahošovi pak za elitáře a od života odtržené pražské kavárníky…

Začnu tou „pražskou kavárnou“. Mnohým lidem už pomalu dochází to, co na blog idnes.cz třeba já píši už dávno – že „pražská kavárna“ je jen nálepkou, která má otupit vnímání „národního stáda“, odvrátit ho od skutečných původců jeho problémů a obrátit jeho zlobu proti nepříteli, kterým má být „skupina“ elitářů, odtržená od problémů „obyčejných“ lidí. Zatím se to daří. Proto vyhrál – coby zastánce a ochránce obyčejných lidí – prezidentské volby nemocný Miloš Zeman, který je jedním z hlavních strůjců politických poměrů v zemi už od sametové revoluce a už pět let prezidentem. Proto vyhrál – jako naděje na spravedlivou budoucnost a zdravé poměry – sněmovní volby Andrej Babiš, prominent za bolševického režimu, který „se udělal“ jako velkopodnikatel a miliardář v době největších daňových úniků a korupce, aby pak vstoupil do politiky v roli „čistého“ bojovníka proti těmto zlům.

Zatím se to stoupencům těch dvou daří. Avšak ne tolik, jak by si někteří přáli. Například analytik společnosti Median Daniel Prokop uvedl mimo jiné v rozhovoru po prezidentských volbách: „Pražská kavárna je nesmysl, tam není 2,7 miliónu lidí. Podle našich výzkumů před prvním kolem, které jsme dělali s Kantar TNS pro ČT, voliči Drahoše nejsou politicky elitářští o nic víc než voliči Zemana.“ Snad proto Zemanovi stoupenci halasně oslavují výhru o fous. Jenže Miloš Zeman nejpozději za pět let skončí a co bude pak? Jaká bude společnost v té době, nebo možná už zanedlouho?

Hodně bude záležet na tom, zda a s kým nebo s čí podporou se podaří Babišovi sestavit funkční vládu. Mám dojem, že Andrej Babiš testuje, jak daleko může zajít, jestli by mu u veřejnosti „prošla“ vláda s podporou nebo či s účastí SPD Tomia Okamury a komunistů. Okamura a komunisté pak rovněž zkouší, co si mohou dovolit. Komunisté to dělají už od sametové revoluce. Proto nyní navrhli už potřetí do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS Zdeňka Ondráčka, který v roce 1989 zasahoval proti demonstrantům. 

Ne, že by tolik záleželo zrovna na této osobě, ale Ondráček je „lakmusovým papírkem“, který naznačí, zda je společenské prostředí už „připraveno“ na legitimizaci KSČM, která přímo navazuje na normalizační KSČ, a tím také na návrat „ducha normalizace“. Mnohé signály už existují. Už jsem si toho všiml dřív a stejně tak i mnoho dalších lidí. Jiné strany Ondráčka zatím odmítají, ale ANO slovy předsedy Sněmovny Radka Vondráčka připustilo nyní, že je ochotno s komunisty o Ondráčkovi jednat…

Pro reinkarnaci poměrů, které by se podobaly normalizační době 80. let 20. století, je potřeba, aby dostatečný počet lidí měl strach z přítomnosti a budoucnosti, aby ti lidé byli frustrováni ze své životní situace (i když u mnohých z nich nemusí být vůbec špatná), aby měli pocit odstrčení, že nic neznamenají a všechno rozhodují elity v Praze, které myslí jen na vlastní kapsu, kdežto oni – obyčejní lidé, jsou ponecháni napospas bezcitným dravcům (jako je například miliardář Zdeněk Bakala, označovaný za tuneláře).

A z čeho mají mít lidé strach? Přece z muslimských imigrantů, kteří se nemohou dočkat, až zničí naši kulturu a nás zotročí. Přece z diktátu Evropské unie, jejíž vliv na nás někteří přirovnávají k útlaku, pod kterým jsme trpěli jako satelit Sovětského svazu (dokonce kdosi vyslovil formulaci „bruselští normalizátoři). Přece z toho, že přijdou o práci, že nebudou mít na splátky lichvářských úvěrů, z exekucí, že je budou okrádat zaměstnavatelé, stát a různé podvodné společnosti, zatímco pražští elitáři budou ve svých kavárnách rozvíjet své sluníčkářské multikulturní, genderově i politicky hyperkorektní teorie a připravovat se na přivítání muslimských uzurpátorů. 

Aby měli lidé strach, k tomu nemusí být nevzdělaní, hloupí ani burani, neboť strach je vždy iracionální. Až budou lidé dostatečně vystrašení, ochotně se uchýlí pod ochranářská křídla svého milovaného prezidenta, který sice mluví sprostě, chová se hulvátsky, holduje alkoholu, ale je jedním z nás, rozumí nám. Až budou lidé dostatečně vystrašení, budou vzhlížet ke svému premiérovi, který zařídí spravedlnost a všechno odmaká za ně a budou mu vděční, že mohou pracovat v jeho holdingu. No a večer se podívají na komedii Zdeňka Trošky, poslechnou si Michala Davida, pobaví se u scének Luďka Soboty nebo u bodrých mouder lidového baviče Franty Ringo Čecha a nakonec si zazpívají hymnu s Danielem Hůlkou.

Ne, že by od imigrace, zejména muslimské nic nehrozilo, ne že by EU s námi jednala vždy fér, ne že by neexistovala všechna další zmíněná nebezpečí a že by na lidi nedoléhaly uvedené problémy. Co by nás ale čekalo, kdybychom opustili EU a třeba i NATO, nechali spoluvládnout ANO, komunisty a fašizující okamurovce? Nejspíš bychom se dostali do vlivu Putinova Ruska a stále ještě komunistické Číny, protože představa, že bychom byli neutrální a nezávislou enklávou v srdci Evropy, je víc než iluzorní. 

Jestliže jsem ale psal, že lidé musí být vystrašení, tak se zároveň a ze stejných důvodů nesmí bát vlivu Ruska a Číny. Čína je přece dynamicky se rozvíjející se zemí, která má obrovský potenciál lidský, materiální, technologický, vědecký a intelektuální a má prachy, je největší ekonomikou světa. Co by měla z toho, kdyby nás ovládala? Co na tom, že je současně poměrně chudou zemí, která je podle HDP v paritě kupní síly na obyvatele až na 80. místě na světě (ČR je na 35. místě)? A Rusko – proč by nás mělo chtít ovládnout, když je mírumilovné, o čemž svědčí, že vydává na zbrojení jen desetinu toho, co USA? A že by mělo imperiální zájmy nebo se chtělo rozpínat? Kdeže. Vždyť je největší zemí na světě a nemá to zapotřebí…

Teď mě napadá – netvrdil náhodou Andrej Babiš v kampani před sněmovními volbami v roce 2013, že má už dost peněz, takže nemusí usilovat o další nebo dokonce páchat nějaké podvody? Ale to jen na okraj.