Věřit a spekulovat je snazší než se učit a poznávat

K tomuto článku mě přiměly zdejší polemiky zastánce evoluce Jana Švadlenky, buněčného biologa, s texty Mariána Kapolky, který naopak zpochybňuje evoluční vývoj, jak jej vykládá současná věda.

Jestliže jsem použil v perexu termín „zastánce evoluce“, pak se jím pan Švadlenka stal až ve chvíli, kdy začal polemizovat s tmářstvím lidí typu pana Kapolky, respektive vyvracet jejich tvrzení. Ve skutečnosti totiž neexistuje žádný spor evolucionistů na jedné straně a kreacionistů či stoupenců alternativních konstrukcí vývoje na straně druhé o tom, zda byl svět stvořen nebo ne, a co se dělo v dávné minulosti. Jsou jen vědní obory, které zkoumají, analyzují a pozorují procesy, jež se ve vývoji kosmu, planety, přírody a živých organismů odehrávaly a odehrávají, a proti nim nestojí nic relevantního.

Co ale existuje určitě a stejně dlouho, jako schopnost člověka myslet (v současném slova smyslu), jsou lidské potřeby věřit a proti tomu pochybovat a poznávat. Potřeba věřit se vyvíjela směrem k různým mytologiím a náboženstvím, potřeba pochybovat a poznávat směrem k rozličným vědám. Člověk se zkrátka snažil odnepaměti porozumět světu jak pomocí náboženství, tak prostřednictvím vědeckého poznání. (Pro tuto úvahu nechám stranou umělecké uchopování světa.)

Po dlouhá staletí dominovaly náboženské představy o tom, jak vznikl vesmír, svět, příroda, všechny organismy a člověk, v našem geografickém prostoru zformované do katolického církevního učení. (Pro šťouraly podotýkám, že současně probíhalo i vědecké bádání, nezřídka přímo v církevním lůně.) Vědci a jejich objevy však krok za krokem objasňovali stále víc procesů, dějů a zákonitostí v přírodě i jejich souvislostí a vyvraceli tak jedno po druhém církevní tvrzení. Úspěchy vědy v nejrůznějších oblastech jsou tak jednoznačné a očividné, a tak hmatatelně a v takovém rozsahu se promítají do našich životů, až by se zdálo, že lidé nemohou již věnovat pozornost náboženským a církevním představám, ani jakýmkoli jiným konstruktům vývoje. Pokud jde o evoluci, byla už pozorována a prokázána a nic na tom nemění, že důkazům evoluce většina lidí nerozumí a nechápe je.

A tím se dostávám k pokusu o odpověď na otázku, proč se i dnes vyskytuje relativně dost lidí, kteří věří na stvoření i hlasatelům různých iracionálních teorií a někdy přímo nesmyslů a fantasmagorií? Přirozeně lidská potřeba něčemu věřit v tom jistě hraje roli, ale sama o sobě nic nevysvětluje, neboť člověk může stejně dobře věřit vědci jako faráři. Dále tu je už zmíněná potřeba pochybovat. A tak, jako stojí pochyby na začátku každého poznání a u zrodu všech objevů, je přirozená lidská pochybovačnost rovněž příčinou popírání důkazů, které nám poskytuje věda. Nejde však o to, že by věda arogantně zapovídala pochybovat o kterémkoli poznatku nebo se bránila jejich přezkoumávání. Chce-li však někdo vyvrátit jakýkoli vědecký poznatek či důkaz, měl by tak činit pomocí relevantních argumentů a nabídnout pro ně své důkazy. A to už je problém.

Laik těžko může polemizovat s jaderným fyzikem, matematikem, chemikem či odborníkem z jiné exaktní disciplíny, protože jeho znalosti těchto oborů jsou nesrovnatelně menší. Také se o to málokdo pokouší, neboť by se zesměšnil nejen před vědci, ale i před veřejností. Avšak evoluční biologii zřejmě někteří lidé nepovažují za dostatečně exaktní vědu, nebo předpokládají, že důkazy o evolučních procesech není tak snadné amatérské veřejnosti vysvětlit, a proto se snaží evoluční vývoj zpochybnit a dezinterpretovat a dosadit za něj víru o stvoření, případně různé zcestné teorie.

A proč to dělají? V lidské přirozenosti je také schopnost usuzovat, vytvářet si představy a fantazírovat, a stejně tak volit pohodlnější cesty. No a je každopádně snazší něčemu uvěřit a zábavnější o věcech jen povrchně spekulovat a pak výsledky spekulací vykřikovat do světa, než se napřed usilovně učit, a potom úmorně a trpělivě zkoumat a bádat, analyzovat, poznávat, získané poznatky systematizovat, snažit se pochopit co znamenají a jak souvisí s jinými… To je moc namáhavé a slávy ani pozornosti se za to mnoho lidí nedočká.

Odkaz na polemiku Jana Švadlenky https://svadlenka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=632556