Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O co si ženy říkají?

21. 06. 2017 15:40:23
Tento text je jakousi reakcí na článek Nadi Dubcové „Už toho mám dost“, který polemizuje s názorem, že když »má žena hlubší výstřih, krátkou sukni, nebo nedej bože holý pupík, říká si prý o znásilnění«.

Apel paní Dubcové na to, že by muži neměli ve vztahu ženám myslet jen pohlavním ústrojím, je jistě oprávněný a legitimní. Je rovněž správné chtít, aby se ženy nemusely bát chodit večer a v noci po ulicích nebo kamkoli samy, aby nemusely mít strach projít za tmy samy parkem... Je správné chtít, aby se ženy nemusely strachovat cokoli dělat. Rád bych se ale zamyslel nad těmi hlubšími výstřihy, krátkými sukněmi, holými pupíky, zkrátka nad postulátem, že se žena chce líbit.

Jistě se ženy nechtějí líbit proto, aby je někdo znásilnil, jak to vyjádřila Naďa Dubcová. Ale proč se tedy ženy chtějí líbit? Některé ženy na to odpovídají, že kvůli svému vlastnímu dobrému pocitu. Část z nich dodává, že i proto, aby vypadaly lépe něž jiné ženy. Jenomže komu se chtějí líbit? Jednoznačně se chtějí líbit mužům! A co muži – chtějí se líbit ženám? Jistě. Málokdo to ale takto řekne. Muži chtějí ženám spíš imponovat, což mohou jednak vzhledem, ale také schopnostmi, chytrostí či moudrostí (sexy-mozkem), postavením, mocí, majetkem, silou, výkony, důstojným či frajerským chováním...

Zkrátka vzhled je u muže téměř vždy spojen ještě s něčím jiným a demonstrace předností jeho fyziognomie není tím nejpodstatnějším. Naopak „rafinované“ odhalování částí těl bývá u mužů vnímáno převážně jako nechutné, než co jiného. Kdežto tvrzení, že se ženy chtějí líbit, velice často odkazuje právě k tomu, že hodlají „lákat“ muže primárně svými tělesnými půvaby. Ostatně – co to znamená líbit se? Když člověk řekne, že se mu něco líbí, uvažuje o tom jako o objektu. A v tom je jádro problému. Navzdory veškeré emancipaci jsou ženy stále spíš objekty, než aby byly subjekty svých životů. Začasto se do pozice objektů samy staví. Zejména tehdy, když se snaží dosahovat svých cílů a úspěchů pomocí vzhledu.

Čeho jiného jsou výrazem například různé soutěže krásy a podobné akce, kde se jedná o převádění tělesných půvabů žen? Společnost je například zcela srozuměna s tím, když se mladé krásné ženy vdávají za postarší či vysloveně staré bohaté, mocné muže. Opak je ale vnímán pořád jako něco nepatřičného, ačkoli z biologického hlediska je sexuální vztah starší ženy a mladšího muže určitě přirozenější. Nebo herečky a zpěvačky. V šoubyznysu jejich úspěch dnes daleko víc záleží na jejich vzhledu a na tom, co jsou ochotny odhalit, aby se na tom mohl popást divák a bulvár, než na jejich umění.

Abych předešel různým námitkám, zdůrazňuji, že píšu obecně a o převažujících postojích, nikoli o jednotlivých případech. Jsem si rovněž vědom, že se trendy pozvolna mění. Není pochyb o tom, že je zvrácené tvrdit, že si žena koleduje o znásilnění, má-li hlubší výstřih, krátkou sukni nebo holý pupík. Nicméně je i faktem, že se takto ženy oblékají, aby se líbily, a že se chtějí líbit prostřednictvím předvádění svých tělesných půvabů. Každá žena si asi už ve velmi raném věku začne uvědomovat, že její tělo chlapce a muže zajímá. Některé ženy toho začnou využívat ve svůj prospěch, jiné to bude štvát.

Ženské tělo však muže od nepaměti láká. Prostě je to tak, a nevím, jestli se to kdy nějak zásadně změní? Nevím, jestli nastanou někdy časy, kdy budou ženy vnímány především jako subjekty, podobně jako muži. Aby k tomu však došlo, nezávisí na dekoltech, sukních ani pupících, nebo naopak na tom, že budou ženy chodit zahalené od hlavy po paty, nýbrž hlavně na tom, jak budou ženy vnímat samy sebe, a jak se budou prezentovat – zda coby subjekty, nebo objekty.

Naďa Dubcová píše především o znásilňování. To je ale trestným činem, stejně jako třeba krádež nebo vražda. No a každý si nejspíš dovede představit, jaký úspěch mají apely na vrahy, zloděje a sexuální násilníky, aby nevraždili, nekradli a neznásilňovali. Nicméně jen menšina mužů se dopouští znásilňování žen, takže nemá příliš smyslu nabádat obecně muže, aby neznásilňovali ženy. Na druhé straně jde v drtivé většině případů znásilnění o trestný čin muže vůči ženě. Proč je tomu tak a ne naopak, je asi většině lidí také zřejmé.

Z toho však vyplývá, že rady, aby ženy nechodily v noci odlehlými ulicemi nebo parky samy, jsou spíš praktickým doporučením v zájmu jejich ochrany, než nějakými zákazy. Konečně on riskuje každý, když se v takových místech v noci vyskytuje sám. Muži ale většinou něco jiného než znásilnění. Řekl bych, že Naďa Dubcová smíchala několik jevů dohromady. Ostatně se můžete přesvědčit tady: http://dubcova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=609954

Autor: Jaroslav Kvapil | středa 21.6.2017 15:40 | karma článku: 19.94 | přečteno: 1006x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Multikulturalismus a realita

Všechno podstatné je vlastně obsaženo v názvu článku Jiřího Turnera „Multikulturalismus nefunguje, multikulturalismus existuje“, který byl podnětem k tomuto mému textu. Je to tak, různé „kultury“ se mísily už v prehistorii...

20.7.2017 v 15:06 | Karma článku: 20.82 | Přečteno: 3383 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dvacet let od záplav na Přerovsku

Povodeň, která před 20 lety – v červenci roku 1997 – postihla celou Moravu, Slezsko a Východní Čechy, měla rozměry katastrofy. V přerovském okrese, kde jsem tehdy žil, řádila zvlášť pustošivě.

8.7.2017 v 11:35 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Nebe na Josefa Kainara dlouho nepočkalo

Český básník, textař, dramatik a překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář Josef Kainar, člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice, by se dožil 29. června sta let. Následující text je věnován tomuto výročí.

20.6.2017 v 20:18 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 540 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Richard Mašek

Sociopat. Jak ho rozpoznat, a jak se ho zbavit.

Sociopat je nejnebezpečnější lidskou mutací, která existuje. Psychopat Vám dá rychle najevo, co je zač ale sociopat se tváří, jako váš nejlepší přítel nebo dokonce partner.

23.7.2017 v 21:17 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jana Slaninová

Ekonomika v háji, lidské vztahy v háji: Konec světa jak jsme jej znali?

Máme na slovo vzaté odborníky na kde co. Nejvíce jsou slyšet hlasy, které mají jako výkladní skříň permanentní kritiku. Ale nabízí tito kritici něco jiného než kritiku samotnou? Umí nabídnout odborné a skutečně funkční řešení?

23.7.2017 v 18:18 | Karma článku: 19.19 | Přečteno: 529 | Diskuse

Martina Studzinská

Proč jsem se nestala milionářkou

Existují zhruba dva druhy lidí: Jedni peníze doslova přitahují a druzí jako by měli s hmotnými statky všeho druhu stejný pól magnetu. Prostě se odpuzují. Já patřím k těm druhým. Ke kterým patříte vy?

23.7.2017 v 17:02 | Karma článku: 10.36 | Přečteno: 325 | Diskuse

Libuse Palkova

Antisemitismus a dnešní islamofobie

Včerejší blog o tom, jak se v minulosti probouzely v lidech antisemitské nálady a jak to v určitých bodech připomíná dnešní islamofobii, mnohé čtenáře zaujal. Je to téma tak široké, že v jednom článku shrnout nelze.

23.7.2017 v 14:57 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 622 | Diskuse

Eva Sádecká

Kdo hledá, najde?

Čekáte na toho pravého? Brouzdáte na seznamkách? Vkládáte úsilí najít vaši druhou polovinu? To, co vám chybí? Toužíte se opět zamilovat?

23.7.2017 v 12:04 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 324 | Diskuse
Počet článků 362 Celková karma 15.90 Průměrná čtenost 832

Jsem novinářem, bývalým pokud jde o působení v redakcích, a stále aktivním pokud jde o vlastní psaní. Dočasně jsem se nacházel v relativně klidovém režimu, což jsem změnil kromě jiných aktivit i svou účastí na tomto blogu.

Nehodlám se identifikovat s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. 

Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. Snažím se být člověkem sám pro sebe, což samozřejmě nejsem, ani nemohu být. Nicméně se o to pokoušet můžu. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.