Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Politická komedie pokračuje...

10. 05. 2017 11:29:26
Vlastně je to spíš trapné, ubohé a smutné, co se v současnosti odehrává na naší politické scéně. Komedie je to však také. Už mě ani neinteresují momentální výroky a proslovy jednotlivých aktérů. Můžeme jen čekat, jak to dopadne.

Co mě však velmi zajímá, je to, jak se vůbec mohlo stát, že k něčemu podobnému došlo? To, že Miloš Zeman, Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš (abych zůstal jen u tří hlavních) nemají co dělat na postech, kde právě jsou, bylo zřejmé už dávno. Mám zato, že to věděli podvědomě i lidé, kteří je vehementně podporovali a ještě stále podporují. Jak se zejména tito tři (ale i řada dalších) chovají v nastalé situaci, je jen logický důsledek dlouhodobé bídy naší politiky. Byli řádně zvoleni ve svobodných volbách, namítnou mnozí, a „vůle lidu“ je posvátná. Je třeba ji mít v úctě a respektovat ji. Teď se ale vkrádá otázka, sorryjako, co asi máme v nynějších událostech respektovat?

Fakta, že byl Miloš Zeman zvolen prezidentem, že parlamentní volby vyhrála ČSSD a dala se do spolku s velice silným, tehdy novým hnutím Ano, což vyneslo do funkcí premiéra Bohuslava Sobotku a ministra financí Andreje Babiše, mělo své jasné příčiny. Když se to vezme kolem a kolem, tak Miloš Zeman neměl v boji o prezidenta relevantního soupeře. Vlastně si počkal, až Česko vyčerpá svou chabou zásobu politických osobností, „ujal“ se role hlavy státu a zahájil v ní své neblahé působení. Patří nejspíš k zákonitostem, že po slabém premiérovi, jakým byl Petr Nečas, přijde premiér ještě slabší. Musí to tak být, aby se mohla objevit silná osobnost diktátorského typu. A tu přichází Andrej Babiš se svým hnutím Ano a s rétorikou, že všechen ten nihilistický marasmus, v kterém si každý krade, jak se mu zlíbí, všechen ten švajneraj vymýtí a zavede pořádek.

Něco mi to připomíná, jenom nevím co. Vlastně nepřipomíná, protože nastupující diktátor musí mít charisma, a nějak jsem si nevšiml, že by něco takového z Andreje Babiše zářilo. Že by si však náš národ většinově přál nějakého spasitele, vůdce, jakéhosi spravedlivého vládce, který odstraní všechny zlořády a bude držet na uzdě rozmařilé a hrabivé panstvo, to je myslím jasné. O čem jiném svědčí řeči, že Andrej Babiš vidí všem těm lumpům pod prsty, a proto na něj nyní pořádají štvanici ve snaze se ho zbavit a zastavit ho na cestě k očistě společnosti? To spoléhání se na spravedlivé vládce tady bylo odedávna. Je to už takový náš zvyk. Napřed císař František Josef I. se svým 68 let trvajícím panováním, pak Tomáš Garrigue Masaryk, který byl sice demokrat a humanista, ale autokratické prvky v jeho prezidentování nechyběly, a něco podobného si svým způsobem mnozí slibovali i od vlády bolševiků.

Nejlepší totiž je, když ten spravedlivý panovník povstane z prostého lidu, viz všichni ti Hloupí Honzové v pohádkách. Asi takhle. Když po listopadu 1989 padl u nás komunistický režim, všichni byli rázem bytostní demokraté a humanisté a přáli si svobodnou společnost, v níž se každý bude rozvíjet podle svých schopností a bude také sám za sebe odpovědný a život bude jedna krásná pohádka. Houby s octem. Jednak pohádky, jak už řečeno, takto nefungují. Jednak nikdo nevěděl, co svoboda a demokracie obnáší. Jednak takový systém nikdo ve skutečnosti nechtěl. Je sice nejlepší a nejzdravější, ale zároveň velmi krutý k těm, kteří neuspějí a nutí člověka tvrdě pracovat, činit rozhodnutí a nést za ně důsledky. Jenže u nás je v oblibě spíš písnička – My si dáme zahrát, on to někdo zaplatí...

Ten syndrom, že se má o nás někdo postarat a zatočit s gaunery, kteří okrádají poctivý pracující lid, je v těchto končinách hluboce zakořeněný. Aby si mohl dělat, co chce, aby mohl žvanit, co chce, to český člověk bere. Také ale chce natáhnout ruku, aby mu do ní někdo nasypal, a aby sypal spravedlivě všem stejně. Jenže důsledkem takových postojů je tragická komedie, která se na naší politické scéně právě odehrává, a nejen že nekončí, ale stále pokračuje a její rozuzlení je v nedohlednu...

Autor: Jaroslav Kvapil | středa 10.5.2017 11:29 | karma článku: 20.82 | přečteno: 879x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Fenomén Masaryk

Před osmdesáti lety 14. září 1937 zemřel Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný jako prezident Osvoboditel nebo Tatíček Masaryk, každopádně ale muž, který je fenoménem nejen našich, ale i světových dějin.

17.9.2017 v 23:59 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ženám stejné odměny jako mužům!

Z debaty ministryně Marxové a senátora Kubery v Moravcově pořadu na ČT mě zaujala zejména ta část, kdy se bavili o nerovnosti v odměňování za práci mezi muži a ženami, která je prý u nás stále příliš velká.

3.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 32.42 | Přečteno: 2297 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 12.86 | Přečteno: 796 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Situace je stále tragičtější

V současném vedru, vědom si faktu, že se člověku nechce moc přemýšlet nad složitostmi světa, jsem se rozhodl nabídnout několik svých postřehů, které jsem do dvou krátkých celků.

1.8.2017 v 12:12 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 490 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 210 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 276 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 760 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 463 | Diskuse
Počet článků 367 Celková karma 16.53 Průměrná čtenost 837

Jsem novinářem, bývalým pokud jde o působení v redakcích, a stále aktivním pokud jde o vlastní psaní. Dočasně jsem se nacházel v relativně klidovém režimu, což jsem změnil kromě jiných aktivit i svou účastí na tomto blogu.

Nehodlám se identifikovat s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. 

Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. Snažím se být člověkem sám pro sebe, což samozřejmě nejsem, ani nemohu být. Nicméně se o to pokoušet můžu. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.