Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O "konci strategické trpělivosti se Severní Koreou"

18. 04. 2017 12:11:45
Hned potom, co různé zdroje přinesly zprávu o výroku viceprezidenta USA Mika Pence, že "éra strategické trpělivosti se Severní Koreou je u konce“, ozvaly se hlasy těch, kterým se zřejmě stýská po totalitě – kdo prý zastaví USA...

Takové postoje, které staví naroveň roli Spojených států amerických ve světě a různých totalitních režimů, jsou známé již z dob studené války. Tehdy byl protihráčem supervelmoci USA hlavně Sovětský svaz, který se tenkrát jevil rovněž jako supervelmoc. Jak to s ním nakonec dopadlo, ví nejspíš každý. Uvolňování napětí na přelomu 60. a 70. let 20. století a s ním spojená politika détente, která byla podmíněna petrifikací statu quo, čili respektování vlivových sfér dvou světových společenských soustav (reprezentovaných USA a SSSR), jakoby potvrzovala „rovnocennost“ totality Sovětského svazu a demokracie Spojených států. Jenže tak to nebylo a není. Totalita nikdy nemůže být rovna demokracii.

Vždycky mě děsně rozčiloval názor, že před listopadem 1989 jsme žili pod diktátem SSSR a nyní žijeme pod diktátem USA, případně Evropské unie, takže se vlastně nic nezměnilo, jenom se vyměnila znaménka. Je evidentní, že naše současná situace je, vzdor množství špatností, lumpáren, podvodů a snah o návrat té či oné formy totality, zcela odlišná od dob normalizace. Zatím tedy. Ale zpět k problému Severní Koreje. Četl jsem spoustu názorů, které obviňovaly USA z neodůdodněné agrese vůči Severní Koreji, z hrocení napětí. Jejich nositelé si myslí, že to tak Rusko a Čína nenechají, a obávají se také případného nového celosvětového konfliktu. Přímo či nepřímo se rovněž ptají, jakým právem se USA snaží po celém světě vnucovat různým státům svou vůli? Můžeme k tomu přidat tirády o tom, že se USA staví do úlohy samozvaného světového četníka... a že usilují o světovládu.

Nejsem žádným zastáncem politiky USA. Spojené státy se dopouštějí a dopouštěly řady chyb v mezinárodní politice, nemohu ani vyloučit, že tam existují kruhy, jež na světovládu aspirují, ale jako supervelmoc se o světovládu nesnaží. To by vypadalo jinak. Konečně po krachu komunismu na konci 20. století měly USA velkou příležitost udělat ke světovládě významný krok, ale neučinily jej. Kdybych měl odpovědět na to, jakým právem USA samy sebe pasují do pozice světového strážce demokracie, asi bych se naoplátku zeptal – a kdo jiný by to mohl a měl dělat? A o tom, že je demokracii potřeba střežit, nemůže být pochyb. Tedy pokud budou existovat takové režimy, jako je v Severní Koreji. Pokud budou Rusko a Čína koketovat s totalitou (otázka je, jestli jen koketují?), pokud budou takoví vládci, jako je Bašár al-Asad v Sýrii, kterou zmítá krutá válka a jednou z jejích hlavních příčin je snaha Asada udržet se u moci. Pokud budou takové zrůdné útvary jako Islámský stát

USA se ve své mezinárodní politice dopustily mnoha omylů, nejednou podpořily vůdce, kteří se pak ukázali jako krutí diktátoři. O co však USA jde, popsal nádherně „děkan“ historiků studené války John Lewis Gaddis v knize „Studená válka“, a sice v její kapitole „Návrat strachu“. Ta pojednává o tom, jak se ze spojenců, co přišli z opačných konců světa a setkali se za jásotu 25. dubna 1945 na Labi u východoněmeckého města Torgava, když předtím rozsekly nacistické Německo na dva kusy, stali na dlouhou dobu nesmiřitelní nepřátelé. Jsou tu vylíčeny Stalinovy ambice a cíle – zabezpečit vlastní moc a postup a nakonec vítězství marxisticko-leninské ideologie na světě. Nechybí ani popis záměru Spojených států zajistit svou i světovou bezpečnost od počátečních nejasností, jak na to, přes doktrínu zadržování komunismu, Trumanovu doktrínu a Marshallův plán, až po rozbití Stalinovy strategie ovládnutí poválečné Evropy. Připomíná také očividné neúspěchy Západu, které sice nebyly tak zásadní, aby zvrátily proces přebírání iniciativy v 50. letech hlavně v Evropě, ale že ti, kdo ty události prožívali, „neměli možnost to rozpoznat“.

Mám, bohužel, pocit, že snahy o nastolení totality na světě neskončily ani dnes, ať už přicházejí odkudkoli, a proto je jim potřeba také čelit. Severní Korea je jen nejviditelnější a jedou z nejnebezpečnějších hrozeb pro mír a demokracii.

Autor: Jaroslav Kvapil | úterý 18.4.2017 12:11 | karma článku: 22.54 | přečteno: 1307x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Fenomén Masaryk

Před osmdesáti lety 14. září 1937 zemřel Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný jako prezident Osvoboditel nebo Tatíček Masaryk, každopádně ale muž, který je fenoménem nejen našich, ale i světových dějin.

17.9.2017 v 23:59 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ženám stejné odměny jako mužům!

Z debaty ministryně Marxové a senátora Kubery v Moravcově pořadu na ČT mě zaujala zejména ta část, kdy se bavili o nerovnosti v odměňování za práci mezi muži a ženami, která je prý u nás stále příliš velká.

3.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 32.42 | Přečteno: 2297 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 12.86 | Přečteno: 796 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Situace je stále tragičtější

V současném vedru, vědom si faktu, že se člověku nechce moc přemýšlet nad složitostmi světa, jsem se rozhodl nabídnout několik svých postřehů, které jsem do dvou krátkých celků.

1.8.2017 v 12:12 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 490 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 210 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 276 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 760 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 463 | Diskuse
Počet článků 367 Celková karma 16.53 Průměrná čtenost 837

Jsem novinářem, bývalým pokud jde o působení v redakcích, a stále aktivním pokud jde o vlastní psaní. Dočasně jsem se nacházel v relativně klidovém režimu, což jsem změnil kromě jiných aktivit i svou účastí na tomto blogu.

Nehodlám se identifikovat s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. 

Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. Snažím se být člověkem sám pro sebe, což samozřejmě nejsem, ani nemohu být. Nicméně se o to pokoušet můžu. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.