Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O "konci strategické trpělivosti se Severní Koreou"

18. 04. 2017 12:11:45
Hned potom, co různé zdroje přinesly zprávu o výroku viceprezidenta USA Mika Pence, že "éra strategické trpělivosti se Severní Koreou je u konce“, ozvaly se hlasy těch, kterým se zřejmě stýská po totalitě – kdo prý zastaví USA...

Takové postoje, které staví naroveň roli Spojených států amerických ve světě a různých totalitních režimů, jsou známé již z dob studené války. Tehdy byl protihráčem supervelmoci USA hlavně Sovětský svaz, který se tenkrát jevil rovněž jako supervelmoc. Jak to s ním nakonec dopadlo, ví nejspíš každý. Uvolňování napětí na přelomu 60. a 70. let 20. století a s ním spojená politika détente, která byla podmíněna petrifikací statu quo, čili respektování vlivových sfér dvou světových společenských soustav (reprezentovaných USA a SSSR), jakoby potvrzovala „rovnocennost“ totality Sovětského svazu a demokracie Spojených států. Jenže tak to nebylo a není. Totalita nikdy nemůže být rovna demokracii.

Vždycky mě děsně rozčiloval názor, že před listopadem 1989 jsme žili pod diktátem SSSR a nyní žijeme pod diktátem USA, případně Evropské unie, takže se vlastně nic nezměnilo, jenom se vyměnila znaménka. Je evidentní, že naše současná situace je, vzdor množství špatností, lumpáren, podvodů a snah o návrat té či oné formy totality, zcela odlišná od dob normalizace. Zatím tedy. Ale zpět k problému Severní Koreje. Četl jsem spoustu názorů, které obviňovaly USA z neodůdodněné agrese vůči Severní Koreji, z hrocení napětí. Jejich nositelé si myslí, že to tak Rusko a Čína nenechají, a obávají se také případného nového celosvětového konfliktu. Přímo či nepřímo se rovněž ptají, jakým právem se USA snaží po celém světě vnucovat různým státům svou vůli? Můžeme k tomu přidat tirády o tom, že se USA staví do úlohy samozvaného světového četníka... a že usilují o světovládu.

Nejsem žádným zastáncem politiky USA. Spojené státy se dopouštějí a dopouštěly řady chyb v mezinárodní politice, nemohu ani vyloučit, že tam existují kruhy, jež na světovládu aspirují, ale jako supervelmoc se o světovládu nesnaží. To by vypadalo jinak. Konečně po krachu komunismu na konci 20. století měly USA velkou příležitost udělat ke světovládě významný krok, ale neučinily jej. Kdybych měl odpovědět na to, jakým právem USA samy sebe pasují do pozice světového strážce demokracie, asi bych se naoplátku zeptal – a kdo jiný by to mohl a měl dělat? A o tom, že je demokracii potřeba střežit, nemůže být pochyb. Tedy pokud budou existovat takové režimy, jako je v Severní Koreji. Pokud budou Rusko a Čína koketovat s totalitou (otázka je, jestli jen koketují?), pokud budou takoví vládci, jako je Bašár al-Asad v Sýrii, kterou zmítá krutá válka a jednou z jejích hlavních příčin je snaha Asada udržet se u moci. Pokud budou takové zrůdné útvary jako Islámský stát

USA se ve své mezinárodní politice dopustily mnoha omylů, nejednou podpořily vůdce, kteří se pak ukázali jako krutí diktátoři. O co však USA jde, popsal nádherně „děkan“ historiků studené války John Lewis Gaddis v knize „Studená válka“, a sice v její kapitole „Návrat strachu“. Ta pojednává o tom, jak se ze spojenců, co přišli z opačných konců světa a setkali se za jásotu 25. dubna 1945 na Labi u východoněmeckého města Torgava, když předtím rozsekly nacistické Německo na dva kusy, stali na dlouhou dobu nesmiřitelní nepřátelé. Jsou tu vylíčeny Stalinovy ambice a cíle – zabezpečit vlastní moc a postup a nakonec vítězství marxisticko-leninské ideologie na světě. Nechybí ani popis záměru Spojených států zajistit svou i světovou bezpečnost od počátečních nejasností, jak na to, přes doktrínu zadržování komunismu, Trumanovu doktrínu a Marshallův plán, až po rozbití Stalinovy strategie ovládnutí poválečné Evropy. Připomíná také očividné neúspěchy Západu, které sice nebyly tak zásadní, aby zvrátily proces přebírání iniciativy v 50. letech hlavně v Evropě, ale že ti, kdo ty události prožívali, „neměli možnost to rozpoznat“.

Mám, bohužel, pocit, že snahy o nastolení totality na světě neskončily ani dnes, ať už přicházejí odkudkoli, a proto je jim potřeba také čelit. Severní Korea je jen nejviditelnější a jedou z nejnebezpečnějších hrozeb pro mír a demokracii.

Autor: Jaroslav Kvapil | úterý 18.4.2017 12:11 | karma článku: 21.69 | přečteno: 1299x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Multikulturalismus a realita

Všechno podstatné je vlastně obsaženo v názvu článku Jiřího Turnera „Multikulturalismus nefunguje, multikulturalismus existuje“, který byl podnětem k tomuto mému textu. Je to tak, různé „kultury“ se mísily už v prehistorii...

20.7.2017 v 15:06 | Karma článku: 20.82 | Přečteno: 3383 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dvacet let od záplav na Přerovsku

Povodeň, která před 20 lety – v červenci roku 1997 – postihla celou Moravu, Slezsko a Východní Čechy, měla rozměry katastrofy. V přerovském okrese, kde jsem tehdy žil, řádila zvlášť pustošivě.

8.7.2017 v 11:35 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

O co si ženy říkají?

Tento text je jakousi reakcí na článek Nadi Dubcové „Už toho mám dost“, který polemizuje s názorem, že když »má žena hlubší výstřih, krátkou sukni, nebo nedej bože holý pupík, říká si prý o znásilnění«.

21.6.2017 v 15:40 | Karma článku: 19.94 | Přečteno: 1006 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Nebe na Josefa Kainara dlouho nepočkalo

Český básník, textař, dramatik a překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář Josef Kainar, člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice, by se dožil 29. června sta let. Následující text je věnován tomuto výročí.

20.6.2017 v 20:18 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 540 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Richard Mašek

Sociopat. Jak ho rozpoznat, a jak se ho zbavit.

Sociopat je nejnebezpečnější lidskou mutací, která existuje. Psychopat Vám dá rychle najevo, co je zač ale sociopat se tváří, jako váš nejlepší přítel nebo dokonce partner.

23.7.2017 v 21:17 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jana Slaninová

Ekonomika v háji, lidské vztahy v háji: Konec světa jak jsme jej znali?

Máme na slovo vzaté odborníky na kde co. Nejvíce jsou slyšet hlasy, které mají jako výkladní skříň permanentní kritiku. Ale nabízí tito kritici něco jiného než kritiku samotnou? Umí nabídnout odborné a skutečně funkční řešení?

23.7.2017 v 18:18 | Karma článku: 19.19 | Přečteno: 529 | Diskuse

Martina Studzinská

Proč jsem se nestala milionářkou

Existují zhruba dva druhy lidí: Jedni peníze doslova přitahují a druzí jako by měli s hmotnými statky všeho druhu stejný pól magnetu. Prostě se odpuzují. Já patřím k těm druhým. Ke kterým patříte vy?

23.7.2017 v 17:02 | Karma článku: 10.36 | Přečteno: 325 | Diskuse

Libuse Palkova

Antisemitismus a dnešní islamofobie

Včerejší blog o tom, jak se v minulosti probouzely v lidech antisemitské nálady a jak to v určitých bodech připomíná dnešní islamofobii, mnohé čtenáře zaujal. Je to téma tak široké, že v jednom článku shrnout nelze.

23.7.2017 v 14:57 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 622 | Diskuse

Eva Sádecká

Kdo hledá, najde?

Čekáte na toho pravého? Brouzdáte na seznamkách? Vkládáte úsilí najít vaši druhou polovinu? To, co vám chybí? Toužíte se opět zamilovat?

23.7.2017 v 12:04 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 324 | Diskuse
Počet článků 362 Celková karma 15.90 Průměrná čtenost 832

Jsem novinářem, bývalým pokud jde o působení v redakcích, a stále aktivním pokud jde o vlastní psaní. Dočasně jsem se nacházel v relativně klidovém režimu, což jsem změnil kromě jiných aktivit i svou účastí na tomto blogu.

Nehodlám se identifikovat s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. 

Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. Snažím se být člověkem sám pro sebe, což samozřejmě nejsem, ani nemohu být. Nicméně se o to pokoušet můžu. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.