Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trajektorie mezi porodnicí a hřbitovem (povídka)

23. 02. 2017 15:46:58
V sobotu odpoledne to u Mirka v bytě vždycky jen hučelo. Posedával, polehával, popíjel a pokuřoval tam asi tucet různých existencí. V několika skupinkách spolu planě tlachali a hrála jim k tomu celkem příjemná hudba.

= Mirek ale neměl zrovna chuť na společnost ani na hloupé řeči. Zvedl se z křesla a za chvíli se už vykulil z domu. Netušil, kam půjde a tak se vydal Dejvickou ke Špejcharu.
= Krátce potom, co Mirek odešel, dorazila k němu domů Alena.
= „Bydlí tady Mirek?“ otázala se udiveně chlapa, co ji otevřel.
= „Byl tady. Určitě.“
= „Ptám se, jestli je to Mirkův byt?“
= „Jasně. Jestli je tady ale teď, to fakt nevím. Koukni se po něm.“
= Alenu podivná konverzace zmátla a jak prošla oba pokoje Mirkova bytu, cítila se ještě zmatenější. Ta pařící sebranka, co duchaplně žvanila, jak postřehla z útržků debat, Alenu dokonale vykolejila. Mirka však nenašla. Nejvíc ji překvapilo, že její přítomnost nevzbudila vůbec žádnou pozornost, i když ji nikdo neznal.
= „Z filozofického hlediska vlastně žádná náhoda neexistuje,“ mínil vyzáblý blonďák.
= „Naopak kategorie nahodilosti je jednou z nejzávažnějších v marxistické i nemarxistické filosofii. Její poznání umožní pochopení ostatních kategorií,“ odporoval černovlasý vousáč.
= „Zkoumáním nahodilosti ovšem dojdeš k tomu, že se v životě nic neděje nahodile.“
= „Co je to život?“ zeptal se vousáč řečnicky. „Trajektorie prostoročasem mezi porodnicí a krematoriem, zbavená vyššího smyslu a realizující se pouze více či méně různorodou a bohatou množinu zážitků,“ vysvětlil vousáč. „Tebe jsem tu ještě neviděl,“ všiml si Aleny.
= „Ještě jsem tady nebyla.“
= „Tak si sedni a něco si nalej. Jo, skleničky jsou vedle.“ pobízel ji vousáč.
= „Nebudu si sedat. Hledám Mirka.“
= „Tak to nemůžu sloužit, dámo. Fakt si nesedneš?“
= „Mirek šel ven,“ řekla dívka, která přišla do pokoje se sklenkou koňaku v ruce.
= „A vás tady všechny jen tak nechal?“
= „Jasně,“ nechápala dívka, na co se Alena ptá.
= „Kam odešel?“ zajímala se Alena.
= „Nevím. Ale je to chvilka. Ještě ho dohoníš,“ soudila dívka s koňakem.
= „Ale kam šel?“
= „Asi někam ke Špejcharu. Chodí z bytu vždycky tím směrem.“
= „Tak dík,“ řekla Alena, neboť právě pochopila, že další otázky nemají smysl.
= „Jsi jeho holka?“ zeptala se znepokojeně dívka a chytila Alenu za paži.
= „Netuším,“ vykroutila se Alena z jejího sevření a zmizela z toho příšerného bytu.

= Alena dostihla Mirka na konci Dejvické ulice. Stál u závor a čekal, až se zvednou. Zatím si ji nevšiml a ona se připlížila až těsně k němu a zezadu mu zakryla oči.
= „Ahoj, Aleno,“ pozdravil ji Mirek nevzrušeně.
= „To nemá cenu. Tys mě viděl?“ zklamaně sundala své dlaně z jeho očí.
= „Neviděl.“
= „Tak jak jsi věděl, že jsem to já?“
= „Nic tě nenapadá?“
= „Poznáš mě podle rukou?“
= „Chytrá holka,“ usmál se na ni. „Můžu tě políbit?“
= „Zbláznil ses. Kolikrát už jsem ti říkala, že se jen tak s někým nelíbám.“
= „Ale nikdy jsi neřekla proč?“
= „To je snad jasný. Je to moc intimní.“
= „Intimní?“ opakoval Mirek udiveně. „Vždyť spolu přece spíme. Aspoň občas.“
= „To jo. Možná je intimní blbý slovo. Spíš je to zavazující.“
= „Šukání není zavazující?“
= „Ne,“ tvrdila umíněně. „A neříkej tomu tak. To děláme kvůli tomu, že potřebujeme oba sex. Ale nechodíme spolu.“
= „Protože ty nechceš. Proč vlastně?“
= „Já nevím, jestli se chci k tobě nějak víc poutat. Konečně ty sám často vykládáš, jak si nejvíc ceníš volnosti. A chtěl bys se mnou chodit?“
= „Volnosti si cením. Ale copak tady může být člověk volný? A když spolu začnem chodit, bude to dobrovolný z obou stran.“
= To už procházeli Píseckou bránou a zvolna si to šinuli k Belvederu.
= „Kam vůbec jdeme?“ zajímala se Alena.
= „Pod Belvederem vlezem do Chotkových sadů a pak Myší dírou na Klárov. A vůbec, to jsme se potkali náhodou?“
= „Hledala jsem tě.“
= „Kde?“
= „U tebe doma,“ řekla s výčitkou v hlase.
= „Tys byla u mě doma? Jak to?“
= „Nemůžu za tebou zajít?“
= „Můžeš, ale ještě jsi to neudělala.“
= „Chtěla jsem s tebou oslavit tvoje narozeniny. Já vím, že tě narozeniny neberou. Když jsem tam ale viděla tolik lidí, myslela jsem, že už slavíš. Jenže když jsi tam nebyl, došlo mi, že asi nic neslavíš. Co tam vůbec ty lidí dělaj? A jak to, že je tam necháš samotný a jdeš si jen tak někam pryč? To se stává často?“
= „Jsou tam prakticky furt,“ řekl Mirek poněkud otráveně. No jo, dneska mám narozeniny.“
= „Nekecej, že jsi zapomněl na svý narozeniny. Že je neslavíš, to ještě chápu, ale že bys na ně úplně zapomněl, tomu nevěřím.“
= Mirek se na ni nešťastně podíval, ale neřekl nic.
= „Viď, že jsi kecal. Žes na ně nezapomněl.“
= „Zapomněl, fakt. K čemu je vůbec dobrý tohle datum?“
= „Nechceš se taky zeptat, co je to život a odpovědět si, že trajektorie prostoročasem mezi porodnicí a krematoriem, zbavená vyššího smyslu a realizující se pouze více či méně různorodou a bohatou množinu zážitků, jako ten černovlasej fousatej chlap u tebe?“
= „Tohle ti Karel řekl?“
= „Nevím, jak se jmenuje a neříkal to mně, ale někomu to vyprávěl.“
= „A že si to tak pamatuješ.“
= „Mám dobrou paměť. Co je to trajektorie a prostoročas?“
= „Trajektorie je čára, kterou hmotný bod opisuje při pohybu, zkrátka dráha a časoprostor je pojem z fyziky, z teorie relativity, co sjednocuje prostor a čas do jednoho čtyřrozměrného kontinua,“ vysvětlil Mirek, byl al přesvědčený, že Alena stejně ničemu neporozuměla.
= „Jak s tebou mám chodit, Mirku, když si myslíš o životě, že je to jen čára mezi porodnicí a krematoriem?“
= „Já jsem to netvrdil. S tím ses vytasila ty, že to říkal Karel. Když o tom ale zapřemýšlíš, co by měl být život jinýho?“
= „No vidíš, myslíš si to stejně, jako ten týpek. Co je to vůbec u tebe za lidi?“
= „Pár z nich jsou moji kamarádi, kteří se u mě začali scházet, když jsem se loni vrátil z vojny a otec se přestěhoval ke své přítelkyni. A ti moji kamarádi zase vodili své přátelé a teď mám z bytu jakýsi veřejný klub.“
= „Ale co jsou zač?“
= „Různí úchylní básníci, malíři, filozofové, volnomyšlenkáři a sebranka dalších flákačů a žvanilů a jejich holek. Aspoň se za to považují.“
= „Tohle si o nich myslíš a necháš je, aby se u tebe slízali? Mirku, nechceš si tady na chvilku sednout a povídat si?“ navrhla.
= „Můžem. A o čem?“
= „O nás. Takhle to mezi náma přece nemůže zůstat. Buďto se rozejdeme, nebo budeme spolu se vším všudy.“
= „Co myslíš tím – se vším všudy?“ zeptal se Mirek, když už si našli volnou lavičku.
= „Že spolu budeme chodit a plánovat budoucnost, svatbu..., děti.“
= „Nevím, jestli o těchhle věcech dokážu tak metodicky přemýšlet jako ty.“
= „A proč ne? Podívej se jak žiješ. Máš dobrou práci, v který můžeš nastartovat kariéru, máš byt sám pro sebe... A ty ho proměníš v doupě pro nějaké ožraly a kecaly. Co z nich vůbec máš? Jenom tě využívají. Tlučeš se životem bez cíle, bez smyslu...“
= „To, co jsi říkala, ta svatba, děti, to je cíl a smysl?“ přerušil jí Mirek.
= „Všichni to tak dělají.“
= „Nechceš si taky naplánovat, kolikrát tejdně budeme šukat?“
= „Já myslím, že tak třikrát, čtyřikrát,“ navrhla Alena zcela vážně.
= Mirek se na ni podíval s úžasem.
= „Tak co myslíš, Mirku?“
= „Jestli třikrát nebo čtyřikrát?“
= „To ne, ty lumpe,“ usmála se na něj. „Jestli spolu budeme navážno?“
= „Tys to už rozhodla, Ali,“ oplatil jí úsměv. „A na mě je, abych vypráskal tu svoloč ze svého bytu. Už mi stejně lezli na nervy.“
= „I ta holka, co mi poradila, kde budeš, když jsem tě hledala?“
= „Která?“
= „Taková ta štíhlá blondýnka s velkýma prsama?“
= „Jo Klára. Co je s ní?“
= „Ta ti taky leze na nervy?“
= „Ne, ta ne. Moc ji neznám.“
= „Máš s ní něco?“ vyzvídala Alena,
= „Blázníš?“
= „Ale řekl bys mi to po pravdě, kdyby s ní něco měl?“
= „Řekl, ale nic s ní nemám.“
= „Takže spolu chodíme?“
= Přikývl a ona ho poprvé v životě políbila. Děsně mu to chutnalo, asi proto, že doteď šlo o zakázané ovoce.

= Potom se zvedli. Myší dírou se dostali na Klárov, odtud ulicí U lužického semináře na Kampu a Maltézským náměstím a Karmelitskou ulicí se vraceli zpátky. V podloubí na Malostranském náměstí, kudy se jde na prostranství před chrám svatého Mikuláše, zapadli do klubu Rubín a dali si po dvojce bílého.
= „Proč jsme šli sem?“ divila se Alena.
= „Já sem občas chodím.“
= „Jó?“
= „Vedle je malý sál a tam bývají zajímavý pořady.“
= „Jaký třeba?“
= „No třeba Zelený peří, kde Mirek Kovářík recituje Václava Hraběte, Jiřího Ortena, Lawrence Ferlinghettiho, Alana Ginsberga, ale hlavně věci, co přinesou různí lidé, proto je to Zelený peří, že jsou to začínající básníci a spisovatelé. No a zpívají tam písničky takoví lidé, jako Hutka, Lutka, Nos, bratři Ryvolové...,“ rozvyprávěl se Mirek.
= „A tobě se ty jejich písničky líbí?“
= „To bych řek.“
= „Já jsem jednou slyšela zpívat Vladimíra Mertu a jednou Jaroslava Hutku, ale mně ty jejich písničky nic moc neříkaly.“
= „To je vždycky věc názoru,“ hrál Mirek potenciální konflikt do autu.
= „Ale v tomhle ti nebudu bránit,“ dodala rychle.
= „A v čem jo?“
= „Nech toho,“ plácla ho rozverně po paži.
= „Alenko, Karel se mě ptal, jestli nechci podepsat Chartu 77, co vznikla letos v lednu.“
= „Karel?“
= „No ten s tou trajektorií.“
= „Aha, a podepíšeš to? Co to vlastně je?“
= „Ještě nevím, jestli to podepíšu. Charta je taková iniciativa, která kritizuje komunisty za nedodržování lidských a občanských práv.“
= „Počkej!“ zděsila se Alena. „To je něco protistátního, že? Jak o tom mluvili v televizi, že je to proti socialismu a pak proti tomu umělci podepisovali protesty, že?“
= „Jo, tak něco. Já ti to podrobně vysvětlím. Ale ne tady.“
= „Tedy já nevím pořádně, o co jde, ale když to podepíšeš, zničíš si život. Půjdou po tobě, budou tě pronásledovat, přijdeš o práci... a kdoví co ještě! Mirku!“
= „To já všechno vím, Aleno.“
= „A?“
= „Víš, co si představuji?“
= „Ne.“
= „Co bude někdy v budoucnu, až budeme třeba v důchodu. To bude zhruba za čtyřicet let. Jaký to tady bude? U nás a vůbec ve světě? Možná nám všechno, čím se teď trápíme, bude připadat směšný.“
= „Mirku, vždyť přece víš, že je život trajektorie prostoročasem mezi porodnicí a krematoriem, zbavená vyššího smyslu a realizující se pouze více či méně různorodou a bohatou množinu zážitků,“ řekla Alena nečekaně a vesele se na něj usmála. „Myslím, že na těch zážitcích záleží úplně nejvíc,“ dodala.

Autor: Jaroslav Kvapil | čtvrtek 23.2.2017 15:46 | karma článku: 7.71 | přečteno: 269x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Multikulturalismus a realita

Všechno podstatné je vlastně obsaženo v názvu článku Jiřího Turnera „Multikulturalismus nefunguje, multikulturalismus existuje“, který byl podnětem k tomuto mému textu. Je to tak, různé „kultury“ se mísily už v prehistorii...

20.7.2017 v 15:06 | Karma článku: 20.82 | Přečteno: 3383 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dvacet let od záplav na Přerovsku

Povodeň, která před 20 lety – v červenci roku 1997 – postihla celou Moravu, Slezsko a Východní Čechy, měla rozměry katastrofy. V přerovském okrese, kde jsem tehdy žil, řádila zvlášť pustošivě.

8.7.2017 v 11:35 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

O co si ženy říkají?

Tento text je jakousi reakcí na článek Nadi Dubcové „Už toho mám dost“, který polemizuje s názorem, že když »má žena hlubší výstřih, krátkou sukni, nebo nedej bože holý pupík, říká si prý o znásilnění«.

21.6.2017 v 15:40 | Karma článku: 19.94 | Přečteno: 1006 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Nebe na Josefa Kainara dlouho nepočkalo

Český básník, textař, dramatik a překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář Josef Kainar, člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice, by se dožil 29. června sta let. Následující text je věnován tomuto výročí.

20.6.2017 v 20:18 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 540 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Tramp na břehu třetího tisíciletí...

Obvykle jednou za rok hrajeme si s partou na trampy v osadě, už kvůli dětem, je to velká sranda a objevíme spoustu užitečných záležitostí. Minule to byl stan, co se vyhazuje a sám skládá, ten letos byl ale po loňsku mimo provoz.

23.7.2017 v 11:50 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 234 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny IV.

My, lidé, jsme tvorové zvídaví, všem záhadám chceme přijít na kloub. Život nás neustále zkouší. Co dostaneme, když rozluštíme tajenku?

22.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 256 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Haiku o tom, co zbude

ze všech těch vladařů, vojevůdců, prezidentů a učených mužů i žen, kteří si mysleli, že jim patří svět.

22.7.2017 v 16:56 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 290 | Diskuse

Stanislav Salvet

Slzy jednorožce

Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................

21.7.2017 v 21:06 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 137 | Diskuse

Dita Jarošová

Slone v porculánu!!

Vracím se opět ke kauze nekonání letošního Open-air festivalu, legendárního českého Woodstocku... Postoj mnoha instancí k vám se mi zdá být mírně řečeno rozpačitý. Samozřejmě nejvíc mne "dostal " okřídlený několikanásobný termín

21.7.2017 v 17:32 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 256 | Diskuse
Počet článků 362 Celková karma 15.90 Průměrná čtenost 832

Jsem novinářem, bývalým pokud jde o působení v redakcích, a stále aktivním pokud jde o vlastní psaní. Dočasně jsem se nacházel v relativně klidovém režimu, což jsem změnil kromě jiných aktivit i svou účastí na tomto blogu.

Nehodlám se identifikovat s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. 

Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. Snažím se být člověkem sám pro sebe, což samozřejmě nejsem, ani nemohu být. Nicméně se o to pokoušet můžu. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.