Ve čtvrté epizodě přemítala Marta Knížková, jak zabránit vztahu Radka Nopa a Anděly Baronové a jak mít je nadále oba pro sebe. Potom se s Andělou chytila do křížku, zatímco Nop pracoval, opíjel se a dumal v redakci o své situaci.
= Radek Nop se probral ve čtyři ráno, osprchoval se, oblékl do čistého, dal si dva panáky Jima Beama na povzbuzení a kafe na procitnutí, obojí mu zahřálo duši, a tak se pustil do zalamování stránek budoucího čísla Brány. Analýzu příčin a následků povodně od Sylvy Kocourové umístil jako téma na třetí stránku, ale musel k ní vytvořit pouták na titulku, čímž mu Micka zkazila náladu dřív, než přišla. Napsala to profesionálně, ale moc suše, jen fakta a žádná šťáva, takže se s poutákem nadřel.
= Na chvilku se přitom nad Sylvou zamyslel a konstatoval, že pracuje spolehlivě, ctí až na výjimky subordinaci a úkoly plní svědomitě. Nejdřív se bál, že Sylva tu změnu role z jeho nadřízené na podřízenou nezvládne, ale Kocourová si vedla obstojně. Novinám její práce pomohla a jako zkušená novinářka vhodně doplnila redakční tým a přesto Radka prudila svou snahou zasahovat do řízení redakce a nesmířil se ani s její určitou zkostnatělostí, co se projevila třeba právě v analýze povodně.
= Jako obvykle přišla Marie Bergerová do redakce první, když nepočítala šéfa, neboť ten tu bydlel. Jako většinou seděl i dnes už u stolu a pracoval na počítači. Pozdravila a usmála se na něj mile, aby měl trochu radosti do života.
= Bergerová sebrala z Nopova stolu prázdný hrnek a šla vařit kávu.
= „Odkdy pracuješ, Radku?“ volala přes chodbu z kuchyňky.
= „Asi od půl pátý.“
= „Ty to přeháníš, šéfe. Odrovnáš se!“ postavila před něj voňavý kouřící nápoj.
= „Tedy já nevím, Majko, vždyť nic nedělám, jenom píšu na počítači?“ chechtal se.
= „Jsi tvůrčí člověk a ten musí hodně spát,” vážně se zlobila.
= Majce bylo Nopa líto, jak se ničí a vadilo jí také, že všechno zlehčuje.
= „Kdes to vzala, že tvůrčí člověk potřebuje hodně spát. Víc, než jiní lidé?“ divil se Nop.
= „Četla jsem kdesi, že duševně pracující a hlavně tvůrčí lidé potřebují hodně spát. Mozek je prý největší žrout spánku,” objasňovala.
= „Žrout spánku, to je tedy výraz,” kroutil hlavou.
= „Tak to tam stálo,” smála se.
= Teď, jak to zopakoval, to přišlo divné i Bergerové.
= „No dobře. Já si dám místo spánku pořádnýho bourbona a ten mě probere,” řekl.
= „Akorát se opiješ,” nesouhlasila Majka.
= „Z jednoho bourbona?” pochyboval.
= „Radku, myslím, že jsi nejmíň jednoho už měl,“ koukla na něj pátravě.
= „Ani ze dvou nebudu na šrot,” snažil se ji odpinknout.
= „Na šrot ne, ale pozná se to na tobě. Stejně mám dojem, že teď dost piješ. A jak myslíš, že bude dlouho trvat, než si toho lidi všimnou?” starala se, neboť jeho podle ní nadměrné pití, bylo další věcí, co Majku na Nopovi trápila.
= „Prosím tě, ty ze mě děláš hned alkoholika,” zakabonil se.
= „Šéfe, já ti to přeju. Klidně ti toho panáka naliju sama. Mám jen strach, že kdybys musel třeba odejít, co bysme tu dělali my? Jsi pro redakci i pro nás nenahraditelný.”
= „Maruško, správně se říká bychom. A všichni si nemyslí, že jsem nenahraditelný. To je každý. Třeba hned Pavel by to vzal z fleku,” chlácholil jí zájmem jeho kamaráda, redaktora Pavla Savela o vedení redakce, ale moc to nezabralo.
= „Pavel...,” odfrkla si pohrdavě. „Snad je nahraditelný každý, ale jde o to, jak a kým a jak to pak celé vypadá,” odmlouvala Bergerová. „A neříkej mi Maruško, víš že to nesnáším.“
= „Co máš proti Pavlovi?” zajímal se a její výtku nijak nekomentoval.
= „Tak ten tě určitě nenahradí,” řekla pevně.
= „Nahradí, nenahradí, já ještě neodcházím,” smál se Radek pobaveně.
= „Kdyby sis radši místo pití našel už nějakou ženskou nastálo, Radečku,” prohodila Marie znánlivě jen tak mimochodem.
= „Ženskou?“ podivil se Nop, jakoby to slovo slyšel prvně. „Možná jsem si ji už našel, ale to – nastálo – nejde tak rychle, “ dodal.
= Majka mlčela, ale v očích měla otazníky.
= „Nevěříš mi, že?“ provokoval.
= „Věřím, co bych nevěřila. Vždyť vím, jak na tebe ženský berou. Jenom se bojím, o koho jde, abys nenaletěl nějaké potvoře,” vysvětlovala Majka.
= „Už se zase o mě bojíš?”
= „Bojím. Mám strach, jestli to není Anděla Baronová, co byla nahá na fotkách s tou tvou ženou, tou malířkou.“
= „Malířka Marta Knížková není má ale protivná žena, jen s ní mám dceru. A jednak, proč by to byla taková hrůza? Taky si myslíš, že je Andy čubka, jak ji nazvala Micka?” vzpomněl si Nop, jak modelku Andělu Baronovou označila Sylva Kocourová.
= „Já si o Andy nepotřebuji nic myslet. Dobře ji znám,” vysvětlila Bergerová naléhavě.
= „Ty taky? Micka říkala, že jí Anděla dřív nosila příspěvky do novin a ona jí je odmítala.”
= „To nevím, ale já ji znám o moc líp, Radku. Jsme spolužačky ze střední a i potom jsme se spolu dost kamarádily.”
= Do redakce Brány přišla Marie Bergerová před dvěma roky na konkurz a Radek právě ji upřednostnil přede všemi. Byla ráda nejen proto, že získala práci, ale také, že jí Radek byl hned sympatický. Samozřejmě ale nemohla vědět, co se dělo v redakci, v které šéfovala Kocourová, tedy ani to, že tam Andy nosila své výtvory. Vždy se ale pokoušela něco psát.
= „Vy dvě jste byly spolužačky a kamarádily jste se?” ptal se Nop užasle. „A proč mě před svou přítelkyní varuješ?” nechápal Nop.
= „Už se nekamarádíme, a kromě toho vím, jak to Anděla s chlapama umí, jak z ní až šílí a nakonec jsou nešťastní. Kromě toho je blondýna, a ty na tebe letí nejvíc a ty zase na ně.”
= Vždycky, když si Majka na Baronovou vzpomněla, nebo ji uviděla, udělalo se jí špatně. Nemohla Andy zapomenout, že svedla jejího syna krátce před jeho sedmnáctinami. Mrcha jedna; ulevila si pokaždé Majka, když si Baronovou připomněla.
= „V barvě vlasů to není. Ty jsi přece taky blondýna a neletíš na mě. A já bych přitom tolik chtěl. Řekni, Majko, proč mě vlastně nechceš?“ vyzvídal Radek.
= „Neletím a nechci,“ přikývla. „Ochotně splním všechno, co mi uložíš, nebo co ti uvidím na očích, ale jen jako sekretářka. Svou milenku ze mě neuděláš. Mám šťastné manželství, hodného syna a vůbec spokojenou rodinu a nehodlám na tom nic měnit,“ tvrdila Majka.
= Byla to pravda, pokud jde o rodinu i o to, že nechce být jeho milenkou. Lhala však, že by se s ním nechtěla případně vyspat. Naopak ji Nop dost přitahoval. Nechtěla si ale začínat něco s šéfem ani ohrozit svou rodinu. Na něco podobného neměla Bergerová nervy. Dost si jich užila od doby, kdy v sedmnácti otěhotněla, vdala se a odmaturovala už jako vdaná paní s ročním dítětem, takže má v šestatřiceti letech osmnáctiletého syna.
= „Tak je to taky správné, Majko,“ řekl Radek pochvalně i posměšně zároveň.
= „Já vím,“ dívala se vážně, ale tváří se přitom usmála.
= Nechápala, jak pro něj může být rodina a štěstí důvodem k posměchu.
= „Tak co je to za ženskou?“ zeptala se radši.
= „Ta zvědavost tě trýzní, že jo, Bergerová,“ culil se.
= „A jak,“ přiznala. „Je to Anděla?“
= „To nevím, Majko,“ řekl Nop bezradně. „Anděla by ale nejspíš chtěla, aby to byla ona. Viděla jsi přece, že tu za mnou byla a jak vyzývavě byla oblečená a nalíčená...“
= „Všimla jsem si,“ skočila mu Bergerová do řeči znechuceným tónem.
= „No a tady u mě na sedačce naznačila všemi dostupnými prostředky, že by o mě stála. Já ale nevím, jak k tomu přistoupit. Jako ženská se mi Andy líbí a láká mě, nechci se však k žádné ženě vázat. Ale zase si říkám, že bych s ní třeba mohl být šťastný,“ přemítal Nop.
= Majka neskutečně trpěla, když slyšela, jak se Radek o Anděle rozpovídal.
= „Vím, že si uděláš, co chceš. Vím ale taky, že s Andělou šťastný nebudeš,“ varovala ho.
= „Je milá,“ namítal Nop.
= „Možná teď, když tě chce ukořistit,“ řekla Majka pevně.
= „Anděla je na tom teď špatně. Marta jí sice pomohla, ale zároveň ji zotročila a příšerně ji využívá. Kdyby byla se mnou, Marty by se zbavila,“ uvažoval Nop nahlas.
= „Vím líp než kdo jiný, jak na tom Marta byla a vím taky, co dokáže, když si ji připustíš víc k tělu. Když se na tebe přilepí, je s tebou konec,“ tvrdila Majka a její hlas zněl přesvědčivě.
= „Tak povídej,“ vybídl ji Radek.
= „To nemá cenu, Radku. Nechci o tom mluvit. Jdu pracovat,“ definitivně odtroubila konec debaty a odešla.
= Marie Bergerová přemýšlela už ve své kanceláři ještě chvíli o Anděle. Udělalo sejí z toho jako vždy nevolno, tak si radši představovala si, jestli by byla schopná vyspat se s Nopem. Na jednu stranu ji to lákalo, ale na druhou stranu by to nestálo zato. Kdyby se to třeba její Mirek dověděl, měla by pak peklo kvůli chvilce rozkoše...
= „Majko, pojď za mnou,“ vyrušilo ji z mudrování Radkovo zavolání přes chodbu.
= „Co potřebuješ, šéfe?“ naklusala za ním.
= „Majko, co jste si s Andělou udělaly? Musím to vědět, abych si uměl představit, do čeho se možná řítím. Nechceš mi snad tvrdit, že jste se rozkmotřily jen kvůli tomu, že to Anděla umí s chlapama a přivádí je do neštěstí, nebo cos to říkala?“ nedalo mu to.
= „To tvrdit nechci. Já jsem jí ale nic neudělala, to ona mně. Nechci o tom mluvit, Radku, je to moc osobní,“ zrazovala ho Bergerová od dalšího vyptávání.
= „Majko, nikomu to neřeknu, ale musím to vědět,“ naléhal.
= „Já nemůžu, Radku. Strašně bych se styděla, kdybych ti to vyprávěla,“ stále odmítala.
= „Když jsi nic neudělala, nemáš se za co stydět. A i kdyby, mám pochopení. Ty přece víš, že bych to nikdy nezneužil. Nebo snad nevíš?“ tlačil na ni.
= „To vím, Radku.“
= „No tak se už nenech prosit,“ žadonil.
= „Tak dobře,“ přikývla odhodlaně. „Anděla se vyspala s mým synem,“ prozradila a přitom odvrátila hlavu stranou, protože se mu při té zpovědi nemohla koukat do tváře.
= „S tvým Tomášem?“ vykulil oči. „Kolik mu bylo let?“ ptal se, jakoby na tom záleželo.
= „Necelých sedmnáct, ale to je jedno. Byl stejně jako teď o osmnáct let mladší než ona,“ lezlo z Majky neochotně.
= „Tomu rozumím, že tě to naštvalo,“ řekl. „Jak se to vůbec stalo?“ vyzvídal dál.
= „Radku, nenuť mě,“ zakňourala.
= „Jsem novinář i proto, že jsem zvědavej, chápeš?“ lehce se usmál.
= „Ono to bylo komplikovaný,“ začala. „Stalo se to v době, kdy na tom Anděla byla hodně špatně. Kvůli svému manželovi, který hrál automaty, přišla o všechno i o byt...“
= „To už jsem slyšel,“ skočil ji Nop do vyprávění.
= „Nepřerušuj mě, nebo to nedořenu,“ napomenula ho. „No a tak nějaký čas přespávala u nás. No a tam se to jednou přihodilo. My jsme s mamželem Andy pak hned vyhodili, jak jsme se to dověděli, ale Tom po ní možná půl roku bláznil. Ona si s ním ale už jen hrála. Scházela se s ním, dávala mu naděje, brala mu je, dělala z něj blbce. Dokonce ho pozvala k jedné paní, u které potom bydlela. Tomáš s ní chtěl zase spát, jenže Anděla ho kárala, jak může chtít něco takového po ženě, co je stejně stará jako jeho matka. Když jí řekl, že to spolu už dělali, odpověděla, že to byl úlet, za který se ona stydí a omlouvala se mu za to, ale to ho úplně rozběsnilo. Říkal, že na ni tehdy začal řvát, ale ona prý řekla, že si lásku nemůže na ženě vynucovat, ale že když tak naléhá...“
= „To stačí, Majko,“ přerušil ji Nop. „Je to nechutné. A Tom ti tohle všechno vyprávěl?“
= „Pochop, Radku, byl nešťastně zamilovaný sedmnáctiletý kluk. Aspoň, že to potom brzy skončilo,“ řekla Majka plačtivě, protože jí to znovu rozlítostnilo.
= „Mrzí mě to, Majko,“ řekl Nop měkce. Tím víc, že se to stalo zrovna tobě, tvému synovi, nezasloužíš si něco takového, jsi fajn ženská,“ chlácholil ji. „Jestli ale počítám dobře, tak se to muselo odehrát v době, kdy už jsi byla v redakci,“ napadlo ho.
= „Taky že jo,“ smutně se usmála.
= „Ale nedala jsi na sobě nic znát,“ pokračoval ve výslechu.
= „Nechtěla jsem se tím chlubit, to snad uznáš,“ namítla Majka.
= „Víš, Majko, nevysvětluj si to špatně, ale svým způsobem chápu, že to Anděla udělala, když se ocitla v takové situaci, jak jsi mi ji popsala.“
= „Mám-li být upřímná, mně jí bylo taky trochu líto, když jsme ji vyhodili,“ přiznala. „Ale už se v tom nerozbírej,“ zaprosila Majka jsem. „A o Andy se bavit nechci už vůbec.“
= „Máš pravdu, necháme toho,“ přikývl a přistoupil těsně ke ní, lehce Majku objal v pase a pokusil se políbit.
= „Co to děláš?“ uhnula mu hlavou.
= Čekala, že to zkusí znovu, ale on zůstal nehnutě stát a smutně se na ni díval.
= „No tak, šéfe, nesmutni. Co do tebe vjelo?“ usmála se, přistoupila k němu a líbnula ho sama na tvář.
= Hned ji zase chytil jednou rukou v pase a druhou pohladil a popleskal po zadku.
= „No tak, Radku, nech toho!“ odtáhla mu ruku ze svých hýždí. „Co se s tebou děje? Kdy jsi měl vůbec naposled ženskou?“
= „Odpověď na první otázku je – nevím a na druhou – proč tě to zajímá?“
= „No proč. Já ti tu vyklopím svoje největší ohavné tajemství a ty po mně začneš vyjíždět, jakoby tě to víc než co jiného vzrušilo a vůbec se mi zdáš... vyhladovělý. Tedy vyhladovělý sexuálně. Mám dojem,“ snažila se Majka objasňovat.
= „Sexuálně vyhladovělý,“ opakoval zamyšleně. „To zní příšerně. Pravda, kdy já jsem měl naposledy ženskou,“ povzdechl si.
= „Radku, no tak,“ chlácholila ho a pohladila po tváři.
= Chytil ji za tu ruku a řekl: „Ale já to napravím. Brzy k sobě pozvu Andy a s ní sexuálním hrátkám určitě neujdu.“
= Majka na něj koukala jako na zjevení.
= „Proboha, copak jsem tě před Andělou nevarovala, neříkala ti, jaká je a nevyprávěla ti, co provedla mému Tomovi? A ty hned potom oznámíš, že s ní chceš souložit. To ses snad zbláznil?“ ptala se vyděšeně.
= „Nevím, jestli to chci zrovna já, ale ona určitě,“ objasňoval.
= „Tak jí odmítni!“ naléhala Bergerová.
= „A to si představuješ jak? Myslíš, že to půjde?“ tázal se jako zjara.
= „Proč by to nešlo?“ nechápala.
= „Z jakého důvodu bych ji měl odmítnout? Oba jsme dávno dospělí, ani jeden nejsme zadaní a věkem se k sobě hodíme,“ vysvětloval, jakoby záleželo jenom na tom.
= Majce to připadalo, že nemá všech pět pohromadě.
= „Nemáš povinnost se s Andy milovat, když ty nechceš,“ řekla udiveně. „Ale to dobře víš a jen mě schválně zlobíš,“ vytáhla ruku ze sevření té jeho, neboť ji celou dobu za ni držel, a lehce ho s ní drcla do ramene.
= „Tobě se to řekne, ale co když se s ní milovat ve skutečnosti chci a jen to zatím nevím nebo to nevím jistě. Sama jsi říkala, jak to koulí s chlapama. Třeba je Baronová bosorka a očarovala mě,“ vysvětloval tónem, jakoby to myslel vážně.
= „Neměla jsem ti nic říkat,“ pronesla smutně.
= „Neměla, Majko. A já taky ne.“
= „Já vím, že neměla.“
= „To jsi tedy neměla.“
= Zakroutila hlavou a definitivně odešla.
= Radoslav Nop hleděl za mizící Marií Bergerovou a představoval si jejího syna. Viděl ho jen párkrát a ztratil s ním několik slov. Je to výrazně hezký kluk a působil na Radka velmi sebevědomým až namyšleným dojmem. Třeba to bylo všechno jinak, než mu to Majka líčila; přemítal Nop. Možná v tom Tomáš nebyl zcela nevinně, jak si Majka myslí a nehrál v tom románku s Andělou jenom roli její oběti. Jenomže pak si Radek řekl – co mi je vůbec po tom. Otevřel skříň, odšrouboval uzávěr láhve Jima Beama a pořádně si z ní lokl. Jeho oblíbený bourbon mu rozléval teplo po těle a v hlavě mu zapulzovala krev, ale jinak v ní měl úplně prázdno. Byl tak ideálně připraven pustit se do tvůrčí práce.
