Ženy ho ženou životem – 3. epizoda

Ve druhé epizodě vstoupila do hry bývalá šéfka Radoslava Nopa a jeho nynější podřízená kolegyně Sylva Kocourová, co se ho marně snažila odradit od zveřejnění fotky s nahou modelkou Andy Baronovou a od navázání vztahu s ní.

= Anděla cítila lehké vzrušení, když Radoslav Nop fotil ji a Martu Knížkovou coby modelku a malířku při práci na obrazu, který znázorňoval, jak se v moři ležící na zádech vezla nahá na hřbetu delfína. Andělu napadlo, že by právě Nop mohl být mužem pro ni. Ani ona jemu nebyla asi lhostejná, když ji pak vášnivě políbil. Načapala je u toho bohužel Marta se svou dcerou, kterou má právě s Radkem a chytila z toho skoro hysterický záchvat. Nopa hned vyhodila a sotva byl pryč, řádně umyla hlavu jí.
= Anděla o tom přemítala cestou za Nopem do redakce týdeníku Brána, kde měla jedna z těch fotek vyjít. Baronová mu hodlala dát přečíst nějaký svůj výtvor, co by ho zaujal, jestli to ale bude mít šanci na uveřejnění, netušila. Měla zkušenost jen s bývalou šéfredaktorkou Sylvou Kocourovou, a ta jí nikdy nic neotiskla. Anděla nakonec vybrala úvahu »Abychom byli šťastni«. Tu by mohl vzít; soudila Baronová. Už ji četla Marta a líbila se jí.
= Když ale položila svůj text na Nopův stůl, Andy už na jeho publikování ani nezáleželo. Víc se třásla o to, aby její výtvor měl na Nopa ten účinek, že zatouží po ní.
= „O čem to je?“ ptal se Nop hloupě.
= „Uvidíte, až si to přečtete,“ řekla Baronová a svůdně se přitom zavlnila.
= „Posaďte se, Andělo,“ vyzval ji.
= Usedla na koženou rohovou sedačku, přilepila se na ni stehny a současně jí došlo, že Nopovi asi nabídla výhled mezi své nohy na krvavě rudé kalhotky, co si oblékla pod hodně krátkou červenou minisukni. Ale co, ať se koukne; řekla si Anděla. Na těle měla těsný bílý tubový top, co dával vyniknout její zlatě sametové pokožce na ramenou, pažích a kousku bříška. Platinové vlasy nechala rozpuštěné, rty zvýraznila smyslně rudou rtěnkou, temně modré oči si nalíčila tmavými stíny. Trochu se bála, jestli to nepřehnala, horké léto úsporné oblečení ale odůvodňovalo. Jen to líčení bylo snad moc vyzývavé. Nop ji však viděl beztak úplně nahou a měl ji tak i na fotkách. Andělina dnešní vizáž na něj však zabrala víc. Zíral na ni a nebyl schopen slova. Bavilo ji to a jen se usmívala.
= „Radku, chcete si to přečíst?“ ptala se, aby ho probrala ze strnutí.
= „Ovšem,“ odvětil ulehčeně. „Ale teď ne, nemám čas a k tomu potřebuji klid."
= „Chápu,“ sklopila stydlivě oči a doufala, že to vyznělo efektně. „Přinesla jsem tohle své dílko. Moc mě totiž zajímá, co na něj řeknete. Až si uděláte názor, ráda bych vás pozvala někam do soukromí, abychom o tom mohli debatovat v klidu a domluvit si i naší případnou spolupráci. Jenže nevím kam. Vy k Martě do bytu jistě můžete jako její přítel a otec Gábiny přijít. Kdybyste tam ale přišel na schůzku se mnou, Marta by asi zuřila, poté jak reagovala, když jsme se políbili.“
= Zůstal z toho paf, jak zjistila a lekla se, jestli po něm nevyjela příliš brutálně. Nechtěla si ho v žádném případě vyplašit. Chápala, že ten polibek pro Nopa nemusel nic znamenat.
= „Jestli to ovšem nebude vadit vaší nynější přítelkyni,“ doplnila Anděla sondovací otázku.
= Vypnula pak hruď a pohodila svůdně vlasy, aby ho víc navnadila a ujistila, že ona určitě nebude klást dalšímu rozvoji jejich vztahu žádné překážky. Konečně nemohla vědět, jak to mezi Martou a Radkem doopravdy je. Knížková sice říkala, že je Nop její přítel, ale přitom akceptovala, že třeba spí s jinými. Aspoň to tak vyznělo. Jen to asi nesmí být u ní v bytě. V Radkově případě si ovšem Anděla nedovedla si přestavit, že by zůstával trvale bez ženy.
= „Nemám žádnou přítelkyni,“ pronesl odměřeně a překvapeně.
= „Opravdu?“ ubezpečovala se otázkou, v níž se ale skrývalo aspoň deset dalších.
= Nop se zatvářil naštvaně. Její sondy a erotické ataky ho rozčilovaly a zneklidňovaly, jak Anděla pochopila. Nemínila s nimi však přestat. Natolik zkušená byla, aby věděla, že má Nopa už v čeřenu. Může se kroutit a škubat, ale nakonec neodolá, jako každý druhý chlap. Baronová sklonila hlavu mírně ke straně, nesmírně dráždivě se usmála a hned nato opět cudně sklopila oči.
= Nop si povzdechl a lehce odevzdaně spustil: „Abych ukojil vaši potřebu být informovaná, Andělo, občas spím s nějakými ženami, ale stálou přítelkyni nemám. Souložím sem tam i s Martou, ale nevážu se na ni a navíc k tomu už dlouho nedošlo. Vadí mi, jak je dominantní a že bere i na ženský. Vlastně jsme se rozešli, když byly Gabriele dva roky a po nějakém čase jsme se zase potkali v posteli, a to se pak v různých intervalech opakovalo dalších šestnáct let, i když se ty pauzy prodlužovaly. Pokud jde o vás, tak se mi moc líbíte a lákáte mě, ale nejsem přesvědčený o tom, že by dělalo dobrotu, pokud bychom měli být nějak víc spolu jako muž a žena. Stačí?“
= Anděla z toho byla dost zaražená, ale okamžitě vyhodnotila pro ni zásadní údaje. A sice, že Knížková pro jejich budoucí vztah nepředstavuje problém, že Nop není fixován k žádné případné sokyni a že vzbudila jeho zájem. Aby se přesvědčil, že ona je pro něj tou pravou ženou, to byl zase její úkol. Nop v té věci nehrál roli, jak věřila.
= „Přijmete to pozvání, Radku? A napadá vás, kde by se mohlo uskutečnit?“ vrátila se ke své původní nabídce, jakoby vůbec nic neřekl.
= Do svého hlasu vložila přitom zoufalý tón i temnou sexuální touhu, jak jen uměla.
= Dlouho mlčel, kdoví o čem dumal, ale nakonec přikývl.
= „Ano,“ řekl stručně. „Mohli bychom to ale obrátit a já bych pozval vás sem k sobě. Mám tady za dveřmi za mnou totiž něco jako byt, kde žiji a po práci využívám k bydlení i tuhle kancelář a terasu, která k ní přiléhá, jak jste si jistě všimla.
= „Děkuju! Ráda přijímám,“ zatetelila se blahem.
= Ani ve snu nedoufala, že Nopa tak snadno přiměje k tomu, co sice sama nezmínila, ale co myslela, že by měl přirozeně navrhnout, když byla bezradná, kam by se spolu uchýlili.
= A nemohla bych dostat některé ty snímky, co jste se mnou fotil?“ zaprosila potom.
= „Ovšem,“ přikývl. „Ale dneska je můžu jen vytisknout z počítače. Nebo byste si musela počkat a já bych vám je nechal udělat ve fotolabu a zanesl vám je k Martě.“
= „To bych byla ráda. Ale ty vytištěné bych chtěla taky, abych si je prohlédla hned. Já vám to všechno zaplatím,“ dodala honem.
= „Prosím vás, to nechte plavat,“ odmítl a dal hned fotky tisknout.
= Sotva si Anděla uložila vytištěné snímky do kabelky, kdosi zaťukal na dveře, Radek řekl dále a vešla Sylva Kocourová.
= „Radku, už jsi hotov s editací mé analýzy příčin a následků povodní...?“ spustila hned od dveří, ale zadrhla se a udiveně zírala na Andělu. „Promiň, netušila jsem, že máš návštěvu, přijdu později,“ omlouvala se. „Dobrý den, paní Baronová,” pozdravila ji skoro obřadně.
= „Dobrý den,” odpověděla Anděla stejně překvapeně. „Nechoďte, já už pádím,“ začala Sylvu zdržovat. „My domluveni jsme, že, pane Nope. Doufám, že to platí.“
= „Ano,“ přikývl a tvářil se kysele.
= Ani jemu zřejmě nebylo po chuti, jak je Kocourová přepadla; usoudila Anděla. Radši se zvedla a zmizela z kanceláře. Andy vykolejilo, že Kocourovou potkala v redakci. Myslela si, že už tam dávno není a nenapadlo jí ani ve snu, že v Bráně zase pracuje. Teď si ale zase strašně moc přála, aby Radek její úvahu otiskl. Bylo by to pro ni zadostiučinění zato, jak jí Kocourová neustále odmítala.

= Když Baronová vyšla na ulici, byla spokojená sama se sebou, jak to s Radkem navlíkla. Nop je asi uznávaný šéfredaktor, navíc hezký chlap, ale zdálo se, že pro ni bude snadnou kořistí. Kdyby se to povedlo a oni dva se dali dohromady, mohla by se snad zbavit i Marty.
= Andy byla Martě vážně vděčná, že jí vytáhla ze srabu, do kterého spadla kvůli hráčské závislosti bývalého manžela. Připravil ji o všechno a ještě jí nechal na krku dluhy. Marta je za ni zaplatila, nechala ji u sebe bydlet, hradila, co Andy potřebovala a dávala jí dost i na útratu. Starat se zato Martě o domácnost brala pak Anděla jako svou práci a stát modelem nahá pro její pitomé obrazy jako daň za to, že ze zoufalé situace vyvázla bez nejhorších následků. Už ale nechtěla trpět od Marty ponižování. Pro Andy byla už nesnesitelná ztráta svobody, muset se vždycky dovolovat, cokoli chtěla udělat, o všechno škemrat. Knížková si ji koupila jako svou hračku bez vlastní vůle, jako služku a svlékací panenku, co je zcela závislá na jejím dobrodiní a její libovůli. A to by se teď mohlo díky Radkovi změnit.

= Jakmile Andy vypadla, stačil Radek pochopit vzdor přítomnosti Sylvy, že po něm skočila jako tygřice, ačkoli chtěla působit naivně. Nezpomínal si, že by ho kdy jaká žena brala tak hákem. Předváděla se, ukázala mu kalhotky a oblékla se a nalíčila, až působila nestydatě. Sylva o Anděle mluvila jako o děvce, co ho chce sbalit, když ji uviděla nahou na fotkách. A Baronová dnes fakt vyhlížela jako lehká žena; řekl si Nop. A bylo to záměrné; soudil. 
= „Takže se ta tvoje mořská víla přišla domluvit?“ ptala se Sylva, sotva se Andy zdekovala.
= „Jaká moje!?“ ohradil se. „Chtěla bys vědět na čem, že, Micko?”
= „Vůbec ne. To mě nezajímá,” lhala. „Přišla si asi prohlídnout fotografie. Nebo co?“
= „Nebo co. Obrázky jsem jí ukázal hned u Marty v ateliéru ve foťáku,“ vysvětlil Radek.
= „Nope, varuju tě, dej od ní ruce pryč. Je to fuchtle a chce tě klofnout. Nezadaný chlap, pohledný, navíc šéfredaktor, je pro takovou čubku terno,“ spustila a sama se zděsila těch vulgárních výrazů. Ale představa, že se Nop zahodí s tou ženskou, přiváděla Kocourovou k šílenství. Co když s ní začne fakt chodit? Bude s ní spát! Nebo nakonec i žít!“
= „A co jako? Ty mě nemáš co varovat a navíc jsou tvé obavy zbytečné. Dobře vím, co si počít a umím se o sebe postarat. A co to máš za slovník?“ pustil se do ní Nop.
= „Za vulgární výrazy se omlouvám a chápu, že musíš ukojit své mužské potřeby. Ty však máš určitě na víc, než na tuhle kurvičku,“ nedokázala se Sylva mírnit.
= „Teď jsi mě zklamala. Na základě čeho ji tak hodnotíš? To ji znáš tak dobře?“
= „Dobře ne, ale mám oči,“ řekla. „A vadí mi, že se s ní chceš zahodit. Nezapomínej, že jsi šéfredaktor a musíš dbát na pověst novin i tím, jak se chováš a žiješ, s kým žiješ a stýkáš se. To je ti snad jasné, nebo ne,“ vysvětlovala Kocourová jako ve škole. „Mezi námi, když vidím ženskou, jako je Baronová, stydím se za to, že ji mám taky,“ uklouzlo jí.
= „Cos to právě řekla?“ nevěřil svým uším.
= „Slyšel jsi dobře,“ uculila se, jakoby o nic nešlo.
= „Něco takového bych od tebe nečekal,“ kroutil hlavou. „Ale k tomu, co jsi říkala předtím. Bál jsem se, když jsem tě bral zpátky do Brány, že mi budeš kecat do práce, ale teď vidím, že jsi rozšířila své zájmy také na můj osobní život,“ zvážněl do podrážděné polohy.
= „Promiň, Radečku,“ jakoby zahanbeně sklopila oči. „Vím, nic mi do toho není. Ale i mně záleží na Bráně a na tobě taky. A mám právo vyjádřit názor,“ rozhořčovala se Sylva.
= Stydlivé sklopení očí okoukala Sylva právě od Baronové. Pamatovala si tu fintu, kterou si Anděla nacvičila nejspíš kvůli chlapům, od nichž něco chtěla, ale používala ji také vůči ní, když se ji snažila přesvědčit, aby uveřejnila něco z toho, co nosila do redakce.
= „Jistě,“ souhlasil. „Ale nemusím se tvým názorem řídit. Zvlášť když jde o mé soukromí.“
= „Jak chceš. Omlouvám se. Už neřeknu ani slovo,“ mračila se Kocourová uraženě.
= „Buď tak hodná, Micko,“ usmál se, aniž ji chtěl chlácholit.
= Sylva odcházela z Nopovy kanceláře po půtce s ním opět poražená a smutná.

= Nop by si nikdy nepomyslel, že Sylva dokáže vyslovit – stydím se za to, že ji mám taky. Žádná z jejích předchozích vulgarit vůči Baronové nezněla tak sprostě. Nejspíš proto, že snad poprvé zaslechl od Kocourové něco, co by se týkalo jejího těla v sexuálním smyslu. Ani při jejich jediné souloži ne. Akorát sténavě tvrdila, že je to nádherné a pak něco o jeho širokých plecích a něžných, úžasných rukou.
= Nop však dumal, proč mu Sylva vymlouvá Andělu tak vehementně? No dobře, znají se. To ale ještě není důvod, aby se tolik bála, že on se třeba do Anděly zamiluje. Leda že by Sylva na Andy žárlila. Jak ho to napadlo, už mu to nešlo z hlavy. Sčítal náznaky a všechno do sebe zapadalo, až se vyděsil. Ještě se o něho poperou. Ale že by se on do Baronové zamiloval? Jestli se toho Sylva obává, tak je blázen. Cosi mu však říkalo, že v hodnocení Anděly i jeho role šéfredaktora má Micka v mnohém pravdu.

= Minuly dva dny a Nopa čekala stále četba Andělina textu, do níž se mu nechtělo. Nešlo ani tak o to, co napsala, ale že ji pak bude muset pozvat k sobě. Než se k četbě odhodlal, Anděla mu dvakrát volala, zda se k tomu už dostal. Tlačila na něj, byla dotěrná a otravná. Radek si večer po druhém telefonátu vzal Andělin text, nalil si velkého panáka bourbona, rychle ho vypil, nalil si druhého, zase ho hned kopl do sebe, usrkl trochu ještě ze třetího, zapálil si cigaretu a začal číst. 

= Abychom byli šťastni – od Anděly Baronové: Po šesti týdnech v cizině jsem se konečně vrátila domů. Byly v mnohém neobyčejné, ony týdny, ale já se přesto nemohla dočkat, až opět zasedneme ke společnému stolu. Ale ten, kdo tu měl být, tady nebyl. Byla jsem zoufalá, že na mě zapomněl a pak se dověděla, že onemocněl. Hrklo ve mně strachem jako ve starých hodinách, současně jsem ale byla šťastná, že na mě nezanevřel, jenom není se mnou, přesto však mi náhle všude chyběl.
= Když je mi úzko, myslívám vždy na Vánoce, kdy se všichni sesedneme ke svátečně prostřenému stolu a teskně si uvědomíme, že se už zase další rok nezadržitelně přehoupne přes bránu času. Vzpomínám ráda na Vánoce u nás doma, kdy ještě žila moje maminka. Kuchyní a celým bytem se linula vůně skořice a vanilky, na stole byl vždycky prostřený bílý damaškový ubrus, na misce ořechy a jablka, vonělo jehličí... Jak jsem se těšívala, jaké dárky objevím pod stromečkem. Někdy jsem to samou zvědavostí nemohla vydržet a nahlédla do pokoje už dřív. Okno bývalo již pootevřené a tam pod stromečkem na mě čekala kniha. Jakou jsem z ní vždy měla radost.

= Teď už zase Radek nemohl vydržet tu kýčovitou pohlednici idylických rodinných Vánoc a vyšel na terasu a všiml si, že už je zase tma. V obrázku, co Andy předestřela, nechyběla snad žádná z obskurních štědrovečerních rekvizit včetně radosti z ušlechtilého dárku, za který se kniha obecně považuje. Ač ne všechno, co kdo napíše, stojí za tu námahu. Může to být i slátanina. Třeba jako tohle Andino líčení. A možná to tak u nich v rodině doopravdy chodilo, nebo si to tak pamatuje, či pamatovat chce. Nemravné ale podle Nopa bylo, že se to snaží předložit lidem. Nebo jen jemu naskakuje husí kůže ze sentimentálních sraček? 
= Nop si nalil dalšího panáka a vykouřil ještě cigaretu. Pokud však chtěl diskutovat s Andy Baronovou o jejím textu, až ji pozve, musel to nejspíš dočíst.

= Knihy mi vybíral táta, sám velký čtenář a já od těch časů nedám na knihu dopustit. Jejich dárci ale již dávno nejsou se mnou. Ani babička v širokých nabíraných sukních s kapsáři plnými tajemství. O Vánocích mívám doma vždy prostřeno pro jednoho navíc. Vzpomínám na všechny, co jsou sami. A o kterých víš ty? Nemohl bys něco pro ně udělat? Pomoz! Snaž se! Věř a Vesmír, Bůh tě vyslyší!
= Než jsem odjížděla, prožila jsem zvláštní situaci. Bylo mi velmi těžko, protože jsem měla dojem, že mě zklamal poslední člověk, v něhož jsem věřila. Člověk, který pět let finančně pomáhal mé rodině - tedy přežít. A tak, když jsem jednou noci nemohla spát, vroucně jsem se modlila a volala k Bohu: Pane Bože, mám-li zůstat skutečně sama bez opory muže, dej mi alespoň práci, abych byla soběstačná! Tak jsem volala k Bohu celou noc. A ráno mi pak zavolala známá a nabídla mi práci v zahraničí. Tam jsem si vydělala za oněch šest týdnů tolik, co si u nás nevydělám snad ani za dva roky. Nelze tudíž říct nic jiného, než že Bůh je láska!
= Stačí věřit a být vždy sám sebou. Mnozí nemají ale čas být sami sebou, honí se za penězi, za sny, za potřebou. Spěch jakoby byl jejich profesí. Postihuje nás to všechny. Košilka času je nám pořád nějak příliš krátká. Jakoby se životu v jeho nárocích zdálo, že človíček kluše pomalu a že by měl přidat, aby co nejrychleji doklopýtal. Ale kam? A proto si važme svých životů, co jsou nám dány. Svých milých, svých dětí, svých rodičů. Ne vždy je budeme mít.
= A když se pak sami sebe otážeme – jakou podobu má můj domov? Budeme si moci odpovědět po pravdě, že je domovem mojí lásky, mého života, mojí duše? Všude může být čisto, útulno, voňavo a krásno. Všude může být špína, nepořádek, nepříjemno, pach. Záleží to jen na mně, je to jenom na tobě, jaké budou naše domovy.

= Nop odložil papír a znechucení z kýčovitého sentimentu krapet zmizelo, nestíhal zase ale sledovat Anděliny myšlenkové přemety. Hned z kraje se dalo těžko rozkrýt, o čem a o kom Andy vlastně mluví a co chce sdělit. Pak nečekaný skok k Vánocům a jejich banální líčení se všemi těmi vyčpělými vůněmi, ořechy, damaškovými ubrusy, nabíranými sukněmi a knihami pod stromkem a pak to překlopení k vzývání Boha a ve finále něco jalové kritiky spěchu, honby za penězi a moralistní závěr.
= Nopovi ale docházelo, že v jejím textu tolik nezáleží na přesnosti, logice, nebo pravdě. Byla to konejšivá slova, taková, jaká dokáže pronášet jenom žena, jakými dovede navodit příjemnou atmosféru. Anděliny asociace mu vířily hlavou, nemohl je uchopit a zpracovat. Zdálo se mu, že ve svém povídání mísí Anděla děje, co se odehrávaly v různých časech. Co mu ale vadilo, byly ty řeči o bohu a o modlení, stejně jako otřepané moralizování.
= Příčilo se mu, že vzývá boha, aby konkrétně jí poskytl buď muže k hmotnému zajištění a naplní tělesných tužeb, nebo aby jí zabezpečil aspoň materiální a existenční potřeby. Jako ateista pouze koketující s vírou v absolutno to nevěděl určitě, měl ovšem za to, že se takto bezprostředním způsobem boží láska neprojevuje a přišlo mu i trochu sobecké uzurpovat si boha coby osobního mecenáše.
= Nop však nesouhlasil se Sylvou, že je Andy vysloužilá děvka a fuchtle. Je ženou toužící po lásce, rodině, hezkém vztahu s mužem a bezpečném hnízdě domova, jako každá žena. Liší se jen cesty, kterými ženy těch cílů dosahují. A takové hnízdo teď Anděla nemá. Snad právě proto o tom píše; řekl si Nop. Měl dojem, že se mu její záměry zjevily jasněji. Hodlá se nejspíš zbavit Marty a ponižujícího soužití s ní a nástrojem k tomu má být zřejmě právě on. Lehce se nad tou náhle odhalenou konstrukcí otřásl.
= Dal si ještě dva panáky, aby si ujasnil, že nemá v úmyslu spojit svůj život s životem Andy Baronové, snad se s ní jen vyspat a řekl nahlas sám sobě: “Ty zmetku! Bezcitnej hajzle!”