Ženy ho ženou životem – 2. epizoda

V první epizodě se v ateliéru bohaté malířky Marty Knížkové, co je také jeho občasnou přítelkyní a matkou jejich dcery, seznámil novinář Radoslav Nop s krásnou vyzývavou modelkou Andělou Baronovou a spatřil v ní anděla inspirace.

= Kdykoli přišla za šéfredaktorem, zmocnil se Sylvy Kocourové pocit nepatřičnosti. Dosud si nezvykla, že je podřízenou Radoslava Nopa, když mu v bývalé redakci naopak šéfovala.
= Nop se právě díval v počítači na fotky k textu o výstavě obrazů malířky Marty Knížkové, co pořídil, když byl u ní v ateliéru na reportáži.
= „To myslíš vážně? Takový porno snad nemíníš zveřejnit, Radoušku,“ zděsila se Sylva.
= Na fotkách se totiž nestydatě předváděla coby malířský model nahá vyzývavá blondýna Anděla Baronová, co za ní chodila se svými slaboduchými výlevy do redakce, kterou tehdy Kocourová vedla. Sylva nikdy Baronové nic neotiskla a teď ji viděla, jak předvádí všechno, co může žena ukázat. Kocourové se děsně dotklo, jak zálibně se Nop na Andělu díval.
= „Říkala jsi něco, Micko?“ zeptal se Nop a stáhl obraz na lištu, ale na Sylvu se nepodíval.
= „Zdá se mi to, nebo je ta nemravná nahotina fakt Anděla Baronová?“ ptala se Sylva.
= „Ty ji snad znáš?” divil se Radek a podíval se z okna na terasu.
= „A ne?” řekla Sylva. „Před lety za mnou chodila se svými výtvory.“
= „Taky musíš znát každého a štveš mě tím Radouškem a že jsi vlezlá,“ řekl Nop otráveně. Teprve pak zvedl k Sylvě oči a podivil se: „Že jsem od ní nikdy nic nečetl.“
= „Nikdy jsem jí nic neuveřejnila!“ skoro vykřikla.
= Sylvu urazilo, když jí Nop řekl, že je vlezlá. Musela ale své roztrpčení ovládnout, neboť ho nechtěla proti sobě popudit. Bála se, aby ji nevyhodil z redakce. 

= Radek Nop byl zástupcem šéfredaktora okresních novin, co vznikly po listopadu 1989, ty pak ale koupil Sylvin bývalý manžel Filip Kocour. Šéfredaktora vyhodil a Sylvu dosadil na jeho místo. Nop zůstal zástupcem, ale teď šéfredaktorky Sylvy Kocourové a fungovalo to tak skoro rok. Měli však dost rozporné vztahy. Někdy si byli blízcí, jindy si příšerně lezli na nervy a často se střetávali se svými názory na redakci a noviny. Radek nakonec redakci opustil. Než odešel, řekl Sylvě, že pro něho nepřestala být vetřelkyní, co chce slíznout jen smetanu a profitovat z úspěchu týdeníku, který vytvořili bývalý šéfredaktor a on. Nop pak pracoval v jednom deníku.

= „Kolik je Anděle asi let?“ nebral na vědomí Sylvino zuření.
= „Co já vím?“ lhala Kocourová, neboť věděla, že má Anděla nyní šestatřicet roků.
= „Myslím, že je jen o málo mladší než my dva. Co na tom záleží?“ řekla nahlas.
= „Na ty roky vypadá dobře, co říkáš? Hádal jsem jí nanejvýš třicet, ale spíš méně,“ znovu zvětšil na monitoru fotografii.
= „Snad,“ ušklíbla se Sylva. „A co má být? Tobě se zjevně líbí, tak si nech její nahé fotky v počítači, ale nemusíš je dávat do novin,“ opět naléhala.
= „Fotil jsem malířku při práci a ona pro svůj umělecký záměr potřebovala nahou modelku. Ostatně by bylo divné, kdyby plavala s delfínem v moři třeba v montérkách, bagančatech a s ochrannou přílbou,“ zašaškoval Radek.
= „Proč neplave v neoprenu, potápěčských brýlích a s kyslíkovou bombou na zádech? To by aspoň mohla dýchat. Proč jste vůbec vybrali pro fotku tenhle kýč? Vím, že Knížková byla tvá přítelkyně a máte spolu dceru, ale jako malířka je úchylná. Má však i lepší obrazy, třeba některé její surrealistické krajiny se mi líbí,“ oplatila mu Sylva stejnou mincí.
= „Marta je pořád mou občasnou přítelkyní a úchylná je i mimo výtvarnou oblast. Proto se taky zaměřila na surrealismus. I ten obraz s delfínem je surrealismus. Netušil jsem ale, že jsi umělecká kritička, Micko,” řekl Nop ironicky. „Modelka v brýlích, s kyslíkovou bombou a v neoprenu by obrazu vzala veškerý půvab a poetiku,” dodal.
= „Kdežto nahá oblá bloncka s velkýma kozama je půvab sám a poetika z ní přímo prýští!“ rozčilovala se Sylva už doopravdy.
= „Teď jsi mě zklamala, Micko. Jak můžeš mluvit tak ohavně?“
= Sylvu štvala i přezdívka Micka, co si Nop vytvořil z jejího příjmení Kocourová. Když proti ní ale něco namítala, řekl, že je nafrněná a teď, jako jeho podřízená, si to hnusné oslovení musela teprve nechala líbit. 
= „Tobě se tahle ženská vážně líbí, Radoušku?“ ptala se Kocourová jakoby starostlivě.
= „Co pořád máš? Jen jsem ji mimochodem fotil,“ ohradil se vůči nařčení.
= „Věř zkušené ženské, Radku. Tahle tvá Anděla je vysloužilá děvka. Chce tě klofnout, aby nezůstala sama. Nechápu, že to Marta strpí.“
= Sylva charakterizovala Baronovou schválně takhle odporně, neboť nechtěla, aby Radek uvízl v jejích spárech, nebo spíš v proporcích a křivkách. 
= „Marta to taky nestrpí. A není to má Anděla a ty máš zbytečné starosti. Jak to ale souvisí s tou fotkou?“ vysypal ze sebe Nop už otráveně.
= „Do tvého vztahu s Knížkovou mi fakt nic není. Ptám se však znovu, to chceš nějakou z těch fotek dát opravdu do novin?“ naléhala Kocourová.
= „Já ti nemusím nic vysvětlovat, Micko,“ odvětil Radek podrážděně.
= „Nemusíš. Jenom mě to přirozeně zajímalo.“
= „Je to pouze moje věc, Sylvo,“ trval důrazně na svém.
= „To není jen tvoje věc. Mně taky záleží na pověsti novin,“ ohradila se Kocourová.
= „Ty nemáš co na práci, Micko?“ optal se ostře.
= „Už jdu,“ řekla omluvně, neboť cítila, že je načase zacouvat, i když by Nopovi radši dala pár facek za to, co právě řekl. „Rozmysli si to s těmi fotkami,“ žádala ho Sylva naposledy.
= „Plav už!“ řekl přísně a netrpělivě.
= „Přeháníš, Nope. Šéf jsi ty a já ti slíbila respekt i loajalitu. Nejsem ale mladá elévka, abys se mnou takhle mluvil,“ varovala ho dotčeně.
= „Podívej, Micko, mladá nejsi..., tedy mladá elévka, ale snad jsme si dostatečně vyjasnili podmínky, za kterých jsem byl ochoten vzít tě zpátky, tak je respektuj.“
= „Snad občas mluvím do věcí, co jsou v tvé kompetenci,“ připustila Sylva. „Dělám to ale v zájmu novin. A slušné zacházení si zasloužím. Tak se mnou nejednej jako s onucí, nemluv se mnou jako s nějakou holkou a nedělej si šoufky z mého věku.“
= „Proč? Je nám přece oběma čtyřicet, tak o co jde? A nemáš nějak moc těch požadavků? Kdo určuje, co už není slušné?“ kysele se usmál.
= „Mám zato, Radku, že jsi dost inteligentní, abys to poznal,“ nechtěla prohrát.
= „Plav už,“ řekl nyní tiše, bezbarvě, klidně, vážně.
= Upřeně se přitom na ni zadíval a pronikal jí tím pohledem až do mozku a ona zakoušela pocit stejně hrůzostrašný jako slastný, jak by ji cosi drtivě sevřelo a do těla jí sladce pronikl nůž. V jeho pohledu bylo koncentrované všechno, co spolu už prožili a co mezi nimi leželo jako hradba. Připadalo jí to skoro stejné, jako když se spolu milovali.
= „Už jdu,” oplatila mu Sylva upřený pohled.
= Zdaleka ale nebyl tak intenzivní, takový uměl vyloudit jen Radek, spíš se dívala smutně. Potom, zahanbená svou krutou porážkou v souboji očí, sklonila hlavu a řekla: „Nesmíš se takhle dívat! Nikdy! To nesmíš!“ a radši překotně opustila jeho kancelář.

= U svého stolu v místnosti, kde seděli skoro všichni redaktoři a kterou kvůli tomu nazývali redaktorna, Sylva přemítala o tom, asi v důsledku právě přestálého střetnutí s Radkem, jak se s ním jednou po nějaké oslavě narozenin vyspala. Stalo se to krátce před tím, než se jejich cesty rozešly a brzy nato, co se rozvedla s Filipem Kocourem. Při milování s Nopem odhodila veškeré předsudky i zábrany. Později jí už ale vadilo, jak se mu oddala. Vždy po takovém sexu sice prahla a do té doby nic podobného s nikým nezažila. Neuměla ovšem spolknout, že právě on ji dokázal přimět k totálnímu tělesnému vzplanutí, odevzdání se a k emocionálnímu odhalení. S Kocourem se rozvedla kvůli jeho žárlivosti. Podezříval ji stále, že mu je nevěrná a byl k ní čím dál agresivněji, ač ho Sylva nepodvedla nikdy. S Nopem se vyspala, protože jí jednak chyběl sex a jednak potřebovala prožít cosi nového, aby ze sebe dostala tu špínu, co na sebe při rozvodu s Filipem kydali. Od té doby uplynulo pět let.
= Sylva byla po Nopově odchodu šéfredaktorkou ještě rok. Pak ale noviny téměř krachly, převzal je vydavatel Jindřich Bukvaj, Kocourovou vyhodil a vzal si za šéfredaktora právě Radoslava Nopa. Sylva vydržela v práci, co dělala po vyhazovu, jen osm měsíců, dalších čtrnáct měsíců byla bez zaměstnání a scházela jí novinařina i peníze. Žila sama s dcerou, co tehdy byla ještě na gymnáziu. Dlouho váhala, ale pak se zapřela a vydala se poprosit Nopa, aby ji přijal zpátky. Byla nervózní, jak zareaguje. Tvrdil, že je to těžké, řekl však, že se poradí s vydavatelem Bukvajem a pozval si Kocourovou, aby potom přišla a vyslechla si svůj ortel. Nop to sice formuloval jinak, ale ona to tak cítila a bylo to pro ni potupné.
= „Dostal jsem od Bukvaje volnou ruku, jestli tě vezmu zpátky, Micko,“ řekl Radek, když se dostavila. „A tobě jsem slíbil, že tě přijmu, když bude Jindra souhlasit.“
= „A jak ses rozhodl? Nenapínej mě,“ vyptávala se a žadonila zároveň.
= „Abych pravdu řekl, nemám do toho ani jednu chuť,“ odpověděl.
= „Ale proč, Radoušku? Čeho se bojíš?“ divila se Kocourová.
= „Že budeš zase taková potvora.“
= „Já se k tobě chovala jako potvora?! Jak to můžeš říct? Jsi nespravedlivý,“ vyčítala mu.
= „Vůbec ne, Micko. Odešel jsem z redakce přece kvůli tobě. Neuměli jsme se shodnout, jak dělat noviny,“ přesvědčoval ji Nop.
= „Nemusel jsi odejít. Já to nechtěla. Byla jsem ráda, že jsi byl mým zástupcem,“ namítla.
= „Vím, že nechtěla a možná jsi mě vážně ráda měla jako zástupce. Moji práci jsi pořád ale zpochybňovala a když jsem prosadil nějakou svou představu, tak jen přes tvůj odpor a pokud se to ukázalo jako dobré, vydávala jsi to za svůj úspěch. Právě v tom spatřuji tvou záludnost,“ připomínal Radek.
= „Takže dokonce záludná potvora,“ konstatovala užasle. „Nemůžeš mě snad vinit z toho, že jsem měla jiné názory,“ odmítala Sylva jeho interpretaci jejich společné minulosti.
= „Pravdu jsem měl ale já, protože se po mém odchodu noviny fakticky položily. Kvůli tobě a Filipovi. Zvedly se, až se stal Bukvaj vydavatelem a já šéfredaktorem. Nemíníš to snad popřít, Micko?“ pásl se na ní Nop.
= „Ne. Vím, jsi dobrý novinář a místním novinám rozumíš jako málokdo,“ pochlebovala mu Kocourová. „Ačkoli s tím krachem to bylo tehdy složitější. Ale dobře, rozumím ti, chceš mě pokořit. Tak prosím, klidně se před tebou pokořím.“
= „Jo a jak?“ ušklíbl se Nop a zachytil Sylvino překvapení, že jí to nevymlouvá.
= „Třeba si kleknu a budu prosit,“ řekla ironicky. „Já tu práci i plat potřebuji.“
= „Nech toho, Micko. Vždycky jsi byla komediantka.“
= „Tedy ty mi dáváš – napřed záludná potvora, teď zase komediantka.“
= „Slib mi, že mě budeš poslouchat, Sylvo,“ naléhal a prozradil tím svou nejistotu.
= „To víš, že jo. Budu poslušná jako hodinky,“ slíbila shovívavě a s převahou.
= Tak se Sylva Kocourová stala opět redaktorkou, ale jen řadovou v týmu Radka Nopa. Už to trvalo dva roky a ona se cítila víceméně spokojená. Celou dobu se ale modlila, aby Nop zapomněl na jejich dávný sexuální úlet a třásla se, aby to nechtěl rozebírat, nebo se na to odvolávat. On ale o jejich nečekaném vzplanutí víc nemluvil. Přesto zřetelně cítila, jak to vězí mezi nimi a zatěžuje jejich lidské i pracovní vztahy.

= Sotva za Sylvou zaklaply dveře, dumal Nop, jak si s ní stojí. Podle jejích slov vytušil, že tentokrát vyhrál, ale radost z toho neměl. Nevěděl na jak dlouho a jestli to vítězství není Pyrrhovo. Avšak ocenil informaci, že Anděla Baronová za Mickou chodila se svými texty. Anděla zřejmě bude grafomanka a možná i nymfomanka; řekl si. Vzpomněl si totiž, jak se po fotografování u Marty Knížkové pozvala k němu do redakce a jak se spolu u Marty už při prvním setkání vášnivě políbili k velké nelibosti Marty i Gábiny. 
= Než Kocourová odešla z kanceláře, vybavila se mu náhle noc, kdy spolu poprvé a zatím naposledy souložili. Nechápal, proč ho to napadlo právě teď? Potom mu doklaplo, že kvůli jejímu výrazu v očích. Jak si do nich před chvílí hleděli, měla v nich úplně stejný svit jako v okamžicích, kdy spolu zažívali rozkoš. Blažilo ho to, zneklidňovalo i mátlo zároveň.
= Připomněl si radši, jak k němu jeho někdejší šéfka Kocourová, kvůli níž opustil redakci, přišla prosit o práci, když zjistila, že se pod jeho vedením Brána postavila na nohy a stala se úspěšným místním týdeníkem. Pro Nopa to znamenalo něco jako zadostiučinění.
= „Neblázni,“ varoval Nopa vydavatel Jindřich Bukvaj. „Kocourovou sice příliš neznám, jen jsem ji vyhodil, protože jsem to musel udělat, ale vzít ji zpátky nebude dělat dobrotu. Sám jsi vykládal, že je panovačná, arogantní a že jste se moc nemuseli, že tě dusila.“
= „To je fakt, Jindro, „ale teď už ji zvládnu,“ tvrdil Nop. „Navíc to pro mě bude satisfakce, chápeš?“ přesvědčoval Bukvaje.
= „Pochybuju,“ mínil Bukvaj. „Jen aby brzy nešéfovala ona. S odpovědností šéfredaktora budeš lítat jako hadr na holi a ona tě bude dirigovat.“
= „Už jsem někdo jiný, než ten človíček tenkrát,“ odvětil Radek pevně.
= „Jak myslíš, Radku, jak myslíš, ale zaděláváš si na problém. Varoval jsem tě, tak potom nebreč,“ trval na svém Jindřich.

= Nop přestal memorovat a napadlo ho, že ani neví, proč k němu Sylva před chvílí přišla.
= Sylva si také uvědomila, že kvůli hádce o nahých fotkách Anděly neprobrala s Radkem svou analýzu příčin a důsledků povodně, co nedávno postihla Moravu. Vydala se za ním tedy znovu.
= „Radku, otevři si v počítači můj materiál o povodních. Předtím jsme se k tomu nedostali a byla jsem u tebe právě kvůli tomu,“ spustila Sylva, sotva prošla dveřmi jeho kanceláře.
= „To byla stejně pohroma,“ řekl Nop, když seděli vedle sebe před monitorem a prohlíželi si fotky zaplaveného města, z nichž chtěli vybrat ty, kterými doprovodí Sylvin text.
= „Byla to hrůza,“ přitakala Kocourová. „Mně jenom těší, jak jsme to my zvládli, že jsme dokázali dostat k lidem tak brzy informace, hlavně ty seznamy, kde jsou ubytovaní lidé, co museli být evakuovaní. Jejich blízcí si mohli oddechnout, že jsou v pořádku,“ rozhorlila se.
= „To mě těší taky a musím uznat, že ses vyznamenala. Byla to do velké míry tvá zásluha, že jsme dokázali noviny vydat na koleni,“ pochválil jí Radek.
= Otočil se k Sylvě a jak na ni hleděl zblízka, zapůsobilo na něj její pižmo jako stimul a v té chvíli se objali a začali se vášnivě líbat a trvalo to děsně dlouho.
= „Radku!“ vydechla Sylva naléhavě, když skončili.
= „Tohle není povodeň, Micko, ale zážeh požáru,“ řekl Nop. „A my teď potřebujeme trochu vody, abychom ho uhasili. Tak se dáme do tvého textu, tam jí je dost,“ dodal.
= „Proč, Radoušku?“ ptala se jakoby nechápavě.
= „Pro záchovu nás obou i Brány. Navíc mám teď v hledáčku Andělu Baronovou,“ pronesl Nop bezbarvě.
= „Ty zmetku! Bezcitnej hajzle!“ zaječela Sylva Kocourová, vyskočila ze židle a uprchla z Nopovy kanceláře.
= Nop se cítil prázdný a unavený. Vyšel na krásnou velkou terasu, která příslušela k jeho kanceláři. Opřelo se do něj letní vedro a on se zase opřel o zábradlí a shlížel na dvorky s rozkvetlými záhonky a rukou přitom hladil temně zelenou větvičku konifery. Uklidňovalo ho to a bylo to něžné.