Ženy ho ženou životem – 1. epizoda

Pod názvem „Ženy ho ženou životem“ a v upravené podobě obnovuji dříve stažený seriál epizod ze života mezi ženami osamělého novináře místního týdeníku, co se odehrávají krátce po velké povodni v roce 1997 na Moravě.

= Zazněl zvonek u dveří obrovského bytu, jenž zabíral celé horní patro domu. Malířka šla otevřít a za okamžik se vrátila do ateliéru s jakýmsi mužem. Došli až ke stojanu s plátnem, kde vznikal obraz inspirovaný tělem modelky. 
= Muž políbil malířku chladně na ústa.
= „Co tomu říkáš?“ ukázala výtvarnice na nehotový obraz.
= „No dobrý,“ řekl nezúčastněně a civěl přitom víc na modelku, než na nedokončené dílo.
= „To je všechno?!“ tázala se malířka dotčeně.
= „Víš, že mě tvoje obrazy neberou,“ vysvětlil otráveně.
= „Vím, bohužel,“ přikývla.
= „Tebe snad zajímá moje práce, Marto,“ spíš konstatoval, než se ptal.
= „Ty o tom pochybuješ?“ divila se.
= Místo odpovědi odtrhl na chvíli pohled od modelky, rychle po malířce koukl a vzápětí se vrátil očima zpět k nahé ženě na praktikáblu.
= „Andy, dnes to stačí, běž se k sobě oblíknout,“ vybídla ji Marta stroze. „Seznámím tě se svým přítelem, až se vrátíš. Ty budeš tímhle chlapem nadšená,“ dodala.
= Anděla Baronová byla z malířčiných slov zaražená, neřekla ale nic a odešla vykonat její příkaz. Dost ji naštvalo, že Marta Knížková nechala toho muže přijít do ateliéru bez ohledu na to, že tam ležela nahá. Urazilo ji, jak se ti dva spolu bavili, jakoby tam ani nebyla. A jak na ni ten chlap přitom drze civěl. Anděla však postřehla také, že muž vypadá dobře a jeho bezostyšný pohled ji tedy také příjemné vzrušil.

= „Kdes ji vzala?“ hodil Radoslav Nop hlavou za modelkou, co odešla.
= „Byla na vernisáži mé výstavy a slovo dalo slovo. Líbí se ti, viď,“ usmála se Marta.
= „Z výtvarného hlediska je ta žena nesporně zajímavým objektem,“ šaškoval Nop.
= „Odkdy se zabýváš výtvarným hlediskem, Radku?“ zašklebila se Marta Knížková.
= „Vždy mě zajímalo,“ lhal Nop. „Oblíknout se – k sobě?“ zarazilo ho to osobní zájmeno.
= „Dlouho jsi tu nebyl, víš, Radečku,“ řekla Marta jízlivě. „Andy tady teď už měsíc bydlí.“
= „Spíš s ní?“ zeptal se Nop věcně.
= „Chceš mi něco vyčítat?“ optala se Marta vztekle. „Víš už skoro dvacet let, že jsem i na holky a odjakživa máme volný vztah. Taky se nestarám, s kým souložíš ty. S Andy nespím, jestli to potřebuješ vědět,“ rozpovídala se malířka.
= „Proč?“ odvětil krátkou otázkou.
= „Co proč?“ nechápala Marta.
= „Proč s ní nespíš?“
= „Andy je jenom na chlapy.“
= „Tak co tady dělá?“
= „Modelku,“ objasnila Marta trucovitě.
= „Proto tady nemusí přece bydlet,“ namítl Nop.
= „Když jsem se s Andy poznala, vyprávěla mi, co se jí poslední dobou všechno přihodilo. Byla na tom opravdu špatně. Chtěla jsem ji pomoct,“ přiblížila Nopovi.
= „To slyším prvně, že ty někomu pomáháš?“ divil se Nop.
= „Myslíš, že jsem bezcitná?“
= „To ne,“ řekl rychle. „Ale ze svého případného altruismu máš vždycky nějaký prospěch.“
= „Andy tady bydlí, živím ji a financuji všechny její potřeby a ona mi na oplátku pomáhá s domácností a dělá mi modelku,“ líčila Marta svůj podivný vztah s Andělou.
= „Aha. Takže služka a když ne holka do postele, tak aspoň na koukání,“ smál se ironicky.
= „Zase už mi něco vyčítáš?“ ptala se Marta nazlobeně. „Víš, že mám prachů víc než dost a nelituju jich. Andy klidně uživím a vůbec to na penězích nepoznám. Uživila bych i tebe. Mohl jsi tu taky bydlet a pořád můžeš. Ale ty radši vegetuješ v kutlochu za svou kanceláří.“
= „Ale je to můj kutloch a ty prachy i byt jsou tvoje. Ale nic ti nevyčítám, Marto,“ ohradil se. „Snad bych vzal, co mi tak velkoryse nabízíš, a to i za cenu ztráty své svobody. Jenže mi řekni, Martičko, co my máme společného kromě občasné sexuální přitažlivosti?“
= „Poslední dobou velmi občasné,“ rýpla si Marta. „Osmnáctiletou dceru?“ připomněla mu. 
= „To je fakt,“posmutněl. „A co teď dělá Gabina? Je tady?“ řekl pojednou vesele.
= „Ne,“ odvětila příkře černovlasá, krátce střižená Marta.
= „A kde je?“
= „Nemám tušení. Přijde někdy večer.“
= „Takhle se staráš o svou dceru,“ káral ji naoko Radek.
= „O naši dceru,“ opravila ho.
= Nop a Knížková pak zmlkli, neboť se v ateliéru objevila Anděla Baronová. Měla na sobě fialové minišaty bez rukávů, co si natáhla na holé tělo a nad nimi zářila hříva platinových vlasů na ramena. Už překousla, jak ji Marta před svým přítelem zostudila, než ji poslala pryč z ateliéru. Když byly s Martou samy, Anděle už ani nepřišlo, že s ní malířka jedná jako se služkou. Co jiného vlasně byla? Před rokem se nacházela v bídné situaci a Marta jí z ní pomohla, zaplatila její dluhy a nechala ji u sebe. Andy jí za to dělá hospodyni i modelku. Marta miluje oblé tvary jejího těla, sametovou pokožku. Maluje ji zcela realisticky v různých pózách a zasazuje do fantastických prostředí.
= Marta Andělu teď muži představila a jeho zase jí coby Radoslava Nopa, šéfredaktora místního týdeníku Brána. Šéfredaktor; říkala si Andy v duchu překvapeně i zaujatě. Všimla si také, že si ji Nop prohlíží v šatech ještě zálibněji, než když byla nahá.
= „Pan Nop přišel...,” zadrhla se Knížková. „Proč jsi vlastně přišel?” obrátila se na Radka.
= „Chápeš správně, že chci udělat reportáž o tobě a tvém malování, když si měla výstavu, ale paní Baronové bych se pak také rád na něco zeptal,” objasnil Nop.
= „Proč ji chceš zpovídat? Je to jen slíkací panenka,” divila se Marta.
= „A na co?” vyhrkla modelka udiveně.
= „To se dozvíš,” odsekla Marta místo Radka. „Zatím běž uvařit kafe,” přikázala vzápětí.
= Slíkací panenka; opakovala si Andy uraženě v kuchyni. Zuřila, že ji Marta tak ponižuje. Zneužívá, že je na ni Anděla úplně závislá. Nejvíc ji naštvalo, že ji pokořila před mužem, co se jí líbí. Styděla se až do morku kosti.

= Baronové nevadilo posluhovat a pózovat Martě. Smířila se i s tím, že je Marta také na ženy. Andy spala jen s muži a když na ni Marta poprvé smyslně sáhla, zděsila se a utekla k sobě, schoulila se na posteli a rozbrečela se. Marta přišla za ní a pohladila ji po vlasech.
= „Nedotýkej se mě!” zavřískala Anděla, škubla sebou, ale jinak se vůbec nebránila.
= „No tak, holčičko!” chlácholila ji Marta. „Chápu, že tě to překvapilo. Ale nebraň se tomu. Uvidíš, bude se ti to líbit,” přesvědčovala Andělu a opět ji pohladila.
= „Marto, ne!” prosila Anděla. „Tohle vážně nechci!” odmítala rozhodně. „Nejsem lesbička!”
= „To netvrdím, ale poddej se mi. Vím, po čem toužíš,” znovu pohladila Andělu po tváři.
= Andy ještě vzlykala, ale její vůle ochabla a pak už se povolně odevzdala něžným atakům Martiných rukou. Marta ji svlékla jak loutku a hladila a líbala její nahé tělo. Anděla cítila, jak je to nekonečně příjemné. Zavřela oči, snažila se zapomenout, že ji laská žena a vnímala jen vzrušující něžnost jejích dotyků. Sotva ale Marta zjistila, že Andělu už dostala, přestala ji laskat a odešla. Anděla cítila úlevu i zklamání.

= „Děkuji, paní Baronová,” řekl Nop, když před něj postavila kávu.
= „Andělo,” usmála se na něj modelka.
= „Dobře tedy, Andělo,” usmál se také.
= „Radek mě chce vyfotit, jak maluju obraz podle modelu, Andy,” vstoupila Marta do jejich hovoru. „A vybral si pro fotku plátno s delfínem, co jsme nedávno dělaly,” vysvětlila jí.
= „Ale to nejde, Marto,“ zaprotestovala Anděla.
= Při malování obrazu stála totiž nahá s prohnutými zády a mírně rozkročená u stojanu a spojenýma rukama se nad hlavou držela kolíku zasazeného do dřevěné konstrukce. Místo stojanu však Marta namalovala krásného delfína v mořských hlubinách, vyjádřených různě sytými modřemi, s bizarními živočichy fantastických barev okolo. Vypadalo to opravdu, jak když Andy zády leží na hřbetu delfína, drží se ho za vrchní ploutev a stoupá s ním vzhůru. Marta obraz nazvala »Doteky mořských hlubin«.
= „Proč to nejde?!“ zeptala se Marta přísně Anděly.
= „Nemůžu se přece nechat fotit nahá, aby mě každý viděl v novinách, které čtou všichni, co mě znají. Nechci, aby mě na té fotce někdo poznal,“ vzpouzela se stále Baronová.
= „A co mám dělat? Radek tu fotku chce a já mu ji slíbila,“ povzdechla si Marta. „Takže už přestaň odmlouvat, Andělo!“ přikázala vzápětí.
= „Vážně musím?“ fňukala Andy, netroufala si totiž Martě říct, aby za ní nic neslibovala.
= „To si piš, Andělo. Tak už nekňourej. Z čeho máš strach? Nestydíš se, doufám. Vždyť jsi pěkná ženská,“ chlácholila ji Knížková.
= „Myslíš, Martičko?“ ptala se Anděla a potěšeně se usmála.
= „Nekoketuj,“ ušklíbla se Marta. „To si šetři třeba pro pana Nopa, až spolu budete mluvit.“
= „Stydíte se, Andělo?" zeptal se pak Nop udiveně. „Tak půvabná žena?“
= Místo odpovědi se Baronová polichoceně usmála.
= „Na tom obraze vypadáte úžasně a ve skutečnosti také,“ dodal.
= „Stojím modelem často,“ přešla Andy lichotku. „Ale ještě mě u toho nefotili. Nestydím se ukázat nahá, aby ale byla moje fotka v naší Bráně, kde mě uvidí spousta známých, to je pro mě hrozná představa,“ vysvětlila tomu chlapovi.
= „Nebojte, fotka bude decentní," uklidňoval ji Nop. „Oceňuji, že Brána jsou »vaše« noviny. Je dobře, když čtenáři berou Bránu za svou,“ začal si dělat reklamu a prohlížel si Andy tak děsně pronikavým pohledem, jaký na sobě doteď ještě nikdy nepocítila. Úplně se otřásla.
= „Ale ukážete mi ty fotky, než je zveřejníte?" strachovala se Anděla.
= „Samozřejmě," řekl.
= „A kdy se na ně můžu přijít do redakce podívat?" vyhrkla snad až moc nadšeně.
= „Ukážu vám je hned tady ve foťáku. Je totiž digitální,“ vysvětlil Nop.
= „Aha,“ divila se Anděla zklamaně. „Viděla jsem takové aparáty v Německu, ale nevěděla jsem, že už jsou rozšířené i u nás,“ dodala na vysvětlenou.
= „Už to tady je taky,“ přikýval a zkoumavě si Andělu prohlížel.
= „Ale mohla bych vás přesto v redakci navštívit?“ naléhala Baronová.
= „Jistě," souhlasil Nop a stále na ni tak hleděl. „To může každý."
= „Nerada bych vás obtěžovala,“ omlouvala se Anděla a současně po Nopovi zatoužila.
= „Nebudete,“ zavrtěl hlavou.
= „To si domluvíte pak,” skočila do jejich dialogu Marta dominantně a usadila přitom obraz s delfínem na stojan. „Tak, Andělo, připrav se,” pokynula Baronové.
= Rezignovaně se svlékla, opřela zády o druhý stojan, chytila se rukama za kolík nad svou hlavou a prohnula páteř dopředu. Nop ji sledoval a jak už stála v příslušné póze, zíral na ni jako na zjevení. I Marta se připravila u plátna a předstírala, že maluje.
= „Vypadají dobře,” konstatovala Marta, když si všichni prohlíželi fotky v aparátu. „Do novin vyber, kterou chceš. Já teď musím pryč,” sdělila a nečekaně zmizela z ateliéru.

= Anděla chtěla začít zase o své návštěvě v redakci. Hodlala Nopovi totiž přinést něco ze své tvorby, aby si to přečetl a možná i uveřejnil.
= Nop na ni ale koukal zase tak pronikavě a pak řekl: „Ten, kdo se zabývá tvůrčím psaním, hledá inspiraci! Nejen okamžitý nápad pro konkrétní text, nýbrž něco trvalého, co ho bude povzbuzovat stále. Někdo tomu říká múza a já tento těžko uchopitelný jev nazývám anděl. Po patnáctileté praxi novináře anděla ještě ale nemám, tak mě napadlo, že byste jím třeba mohla být vy, a nejen kvůli jménu Anděla.“
= Baronovou polilo horko. Takhle ji ještě žádný muž nebalil. Stát se jeho andělem, ať už to znamenalo cokoli, bylo přesně to, co si právě Anděla přála. Muži jí už nabízeli ledacos, ale tohle žádný. 
= „Ale já nevypadám jako anděl,“ odmítla naoko Nopův nápad, povzdechla si a rychle na sebe hodila zase své šaty.
= „Možná víc, než tušíte,” přesvědčoval ji. „Ale já zase netuším, co se vám stalo, že se od Marty necháváte takhle vykořisťovat,” vyzvídal.
= „Proč o ní tak mluvíte?“ divila se Andy. „Je to přece vaše přítelkyně,“ připomněla mu.
= Zároveň si sama ten fakt uvědomila a nechápala, jak to, že teď tak klidně balí ji.
= „Občasná. Máme málo společného,“ řekl chladně. „Jen dceru,“ dodal po chvíli.
= „Vy spolu máte dítě? Jste otec Gábiny, co tady bydlí? žasla Anděla.
= „Jo, ale ona je už dospělá. Jak je to však s vámi?“ naléhal.
= Nechci o tom mluvit. Aspoň ne teď, jestli chápete,” řekla Anděla a tajemně se usmála.
= „Asi chápu. Vlastně nechápu vůbec, ale respektuji, že o tom nechcete mluvit. Jsem pro vás neznámý člověk,” řekl omluvně.
= „V tom to není,” nesouhlasila Andy. „Od první chvíle jste mi velmi sympatický. A teď mi připadáte dokonce hodně blízký, jestli není moc vlezlé, co říkám. Abych vám objasnila ale moje soužití s Martou, to by bylo strašně dlouhé vyprávění.”
= „Není to vlezlé. Řekněte mi ale aspoň jedno. Baví vás pózovat Martě nahá? Uspokojuje vás tahle práce?” vyptával se.
= „Ano i ne. Lichotí mi, že stojím Martě zato, aby mě malovala a že jsem součástí umění, ale je to pro mě i potupné a je mi líto, že Martu ani nikoho jiného nezajímá má duše a co umím,” řekla Andy a smutně se na toho muže podívala.
= „Chápu. Já bych vaši duši ocenil, kdybyste chtěla být mým andělem,” mile se usmál.
= „Nevím sice, co to bude obnášet, ale chtěla bych,” zatetelila se blahem.
= Radoslav Nop sice ocenil Andělinu duši, nepřehlédl ale ani to, že má rovněž žádoucí a žádostivé tělo. Neodolal a objal ji a políbil. Andy obojí vášnivě opětovala. Bohužel ve chvíli, kdy do ateliéru vešly Marta a Gábina.
= „Tatí!“ zaječela dcera.
= „Nope, ty hajzle!“ zařvala Marta. „Andy, zmiz do svého pokoje!“ obořila se na Baronovou.
= Radka překvapil a trochu vyděsil zuřivý vztek, co z Marty sršel. To by od ní nečekal.
= Anděla okamžitě zmizela a Gábina tam stála, jako špatně vyřezaný svatý za humny.
= „Gábi, běž taky k sobě!“ pokynula Knížková jejich dceři sice vlídně, ale nekompromisně.
= Gábina se rozloučila s otcem smutným pohledem, jenž opětoval a pokrčil přitom rameny.
= „Radku, my máme volný vztah a každý svůj život, ale to neznamená, že budeš šoustat s Andy pod mou střechou. Ty nevidíš, že je to mrcha? Obyčejná děvka?“ vztekala se Marta.
= „Jen jsem ji políbil,“ namítal Nop.
= „Ale jak. Kromě toho ji znáš akorát dvě hodiny,“ řekla vyčítavě. „Radku, už dávno jsem ti nabízela, že svoje životy spojíme a všechno, co je moje, by mohlo být i tvoje. Tys ale nikdy nechtěl. Proč?“ ptala se Marta a v hlase jí vibrovala temná vášeň a majetnická touha.
= Právě to majetnictví mu na Martě vadilo ze všeho nejvíc. Ani náhodou by nechtěl být na ni závislý. Na vlastní oči ostatně viděl, jak nakládá s Andělou.
= „Jsem přesvědčený, že kdybych na tvůj návrh kývl, brzy bys mě pohltila, strávila a co by ze mě zbylo, bys vyvrhla jako biologický odpad,“ řekl věcným oznamovacím tonem.
= „To si o mně fakt myslíš?“ zděsila se Marta.
= Radek mlčel a upřel na Martu své černé uhrančivé oči se zdrcující silou.
= „Nedívej se tak! Už jsem tě o to kolikrát prosila. To se nedá snést,“ otřásla se, jakoby ten pohled chtěla setřepat.
= „Co ti to dělá?“ ptal se nechápavě.
= „To už jsem ti taky popsala. Je to stísňující, cítím se bezmocná a jako když na mě sáhne smrt, ale je to taky slastné,“ vysvětlovala Marta. „Radku!“ řekla pak něžně a naléhavě.
= „Myslím, že by Andy mohla být mým andělem inspirace,“ oznámil Nop nečekaně.
= „Andy jako anděl inspirace?“ opakovala Marta užasle. „Tak já se ti tu skoro vyznávám a ty přijdeš s andělem inspirace.“ Její oči se zúžily do zlých štěrbin a znenadání zavřískala: „Vypadni už, ty zmetku! Bezcitnej hajzle!“

= Andy by mohla by být mým andělem; ujišťoval se Nop už na ulici. Sice netypickým, tedy aspoň podle běžných představ o andělích. Pro jeho psaní by se ovšem coby anděl z dobře tvarovaného masa snad mohla hodit. Kromě toho se jmenuje Anděla; řekl si spokojeně.
= Vzápětí mu to přišlo absurdní, jako skoro všechno, co prožíval. Hledá múzu pro inspiraci a v ateliéru své přítelkyně, excentrické malířky a matky jeho dcery, se setká s živočišnou ženou, co vůbec nevyhlíží asketicky ani duchovně, sálá z ní naopak tělesnost a sexualita, živí se posluhováním a pózováním v rouše Evině ženě, co ji ponižuje, pak se bez okolků svlékne a producíruje se nahá i před ním, nechá se tak dokonce fotit do novin, ačkoli ne ze své vůle a přesto nebo snad právě proto Nopa upoutá a navíc se mu vnutí do redakce na návštěvu. On zaujal Andy také, jen šlo o to, jestli jako muž, nebo šéf novin. Určitě mu dala najevo, že o něj stojí.
= Psal se červenec 1997 a Nop nedávno oslavil čtyřicítku. Byl šéfredaktorem úspěšných místních novin a byl osamělý. Mohl by sice žít se svou dcerou a s neskutečně zazobanou umělkyní, co ho k tomu ještě před chvílí sváděla. Nebo se mu teď nabízela krásná žena, která by ho nejspíš obdivovala a byla o něco mladší než Marta. Stál o něco z toho? Nikoli. Místo toho plácal cosi o andělu inspirace.