Neberme se tak vážně aneb Axamitova revoluce

Velký poprask se strhl kolem případu vyhození Lucie Provazníkové z blogu idnes, co přišlo po zveřejnění jejího textu o skupině Ortel a jejím frontmanovi a také o raperovi Radku Bangovi, který je bratrem šéfadmina Patrika Bangy.

Textů na téma uvedené v perexu se zde objevilo opravdu hodně. „Pomyslnou korunu“ jim pak nasadil článek blogera, který si říká Karel Axamit. Už v perexu článku se jeho autor pasoval do role jakéhosi hodnotitele, když napsal, že administrátoři vysvětlili zrušení blogu Lucie Provazníkové zcela neprofesionálně. Ten výrok přitom nepředložil coby svůj názor, nýbrž jako kategorické tvrzení. V diskuzi pod textem, v níž autoři příspěvků vyjadřovali ve většině souhlas s jeho obsahem, se ozval kdekterý bloger, co se v průběhu času dostal do nějakých potíží s administrátory blogu ohledně svých textů. 

Každý samozřejmě tvrdil, že postup adminů vůči němu byl neoprávněný, svévolný. Že byl motivován snahou potlačovat určité typy názorů a postojů, že adminům z nějakých důvodů vadí otevřeně vyjádřená pravda a líčení různých politických a společenských problémů, jak se skutečně mají a pravdivých pohledů na veřejně působící osoby a jejich činy. V diskuzi se dokonce objevilo zřejmě ne vážně formulované mínění, že se jedná o jakousi revoltu, po které budou její stoupenci buď „za úsvitu zastřeleni, či nastanou změny v administraci blogu idnes“. Byla to sice nadsázka, ale v karikované podobě a tudíž trefně vyjádřila zcela mylný pohled na funkci různých blogů. S tím souvisí i slovo cenzura, které se táhlo textem samotným i diskuzí jako červená nit, až se stalo bezmála jakousi mantrou.

Vážení přátelé i nepřátelé, u nás máme svobodu slova a projevu, nikdo však nemá žádnou povinnost komukoli svobodu jeho slova a projevu ani financovat ani zprostředkovávat. Toto je blog, který nabízí veřejně virtuální prostor, v němž může vyjadřovat každý, co ho zrovna napadne za předpokladu, že respektuje nastavené podmínky a na jejich dodržování dbají administrátoři, neboť to mají v popisu práce. Blogeři a diskutéři k tomu mohou jistě vznášet připomínky, případně si i stěžovat, ale nedisponují pravomocí adminům předepisovat, jak mají svou práci dělat, koho z blogu mohou či nemohou vyhodit. Blog idnes je provozovaný soukromým subjektem a je to jen jeden z mnoha blogů. To, že je velmi oblíbený a vlivnější než velká většina jiných blogů, je dáno mnoha okolnostmi, které ovšem nejsou neměnné. Na tom, že je to tak, jak to je, pak mají bezesporu zásluhu i administrátoři.

Tím se dostávám k meritu věci. Idnes by jistě mohl nechat padnout svůj blog na úroveň jakési jímky, kam kdekdo vyvrhne svou zlobu, nenávist, agresi, každou nechutnost, která se mu urodí v hlavě. Nejspíš by se tak ale dostal brzy do rozporu se zákony a současně s tím by výrazně klesla prestiž blogu. A potom, copak opravdu všichni ti blogeři, jež dští síru na adminy, berou sami sebe tak smrtelně vážně? Copak si každý z nich skutečně myslí, že má stoprocentní pravdu, že vidí naprosto přesně do všech problémů, o kterých píše, že právě on zná jejich správná řešení? Skutečně má každý z nich představu, že vypouští ze své hlavy samé myšlenkové klenoty a že má tudíž nějaké svaté právo osočovat, koho se mu zamane, šířit své pravdy prostřednictvím sprosťáren, nenávistných, agresivních šlehů a nechutností? 

A nakonec, copak si každý skutečně myslí, že jeho výplody jsou tak světoborné či aspoň českoborné, že když se objeví na blogu, začnou horečně pracovat zpravodajské služby, vláda, parlament... na tom, aby zakryly zjevenou pravdu? Když to trochu zkarikuji, mají texty zdejších blogerů jen o něco málo větší dosah, než řeči štamgastů v hospodě po osmi pivech. Věci se podle mého soukromého názoru mají spíš tak, že je adminům u prdele, co sem kdo píše, ale musejí hlídat pravidla, aby nebyli sami hnáni k odpovědnosti a případně nebyli taháni po soudech. Jistě mají jednotliví administrátoři vlastní názory, preference, sympatie a antipatie, ale že by okamžitě likvidovali „otevřené pravdy“, napíše-li iksypsilon, že „někdo je něco“ a že by admini kvůli tomu nespali, to si nemyslím. 

Tady žádná Aksamitova ani aksamitová revoluce se podle mého mínění nekoná a bouře ve sklenici vody za chvíli vyšumí. Karel Aksamit jen napsal poměrně chytře článek, nejspíš záměrně formulovaný tendenčně a zaujatě, aby vzbudil pozornost, čímž poskytl prostor všem ublíženým blogerům, kteří se názorově řadí k určitým proudům, aby si zchladili žáhy a pofoukali bolístky. To je asi tak vše. 

P. s. Ještě si vzpomínám, že jsem v diskuzi pod článkem Karla Aksamita četl něco v tom smyslu, že jestli to půjde takto dál, za chvíli tu budou jen cestopisy a obrázky kočiček. Tak mě napadá, není prospěšnější se něco dovědět o cizích zemích prostřednictvím zážitků nějakého cestovatele, nebo se potěšit pohledem na roztomilé kočičky, než se probírat rozličnými zvratky těch, kteří se potřebovali vyprázdnit?

Zde je odkaz na dotyčný článek: http://axamit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=571472