Tibetskou vlajku odhazuji v dál...
Podle prezidenta jsou investice do rozšíření výroby na Ostravsku důležitější než halení se do vlajek Tibetu. Zní to logicky a těm lidem tam se to zřejmě dobře poslouchalo. Skutečně, tibetských vlajek se nikdo nenají a když nají, nebudou mu chutnat, zatímco čínské investice zajistí mnohým živobytí. Tady není o čem hovořit. Zajímavější je však zamyslet se nad tím, zda otázka vážně stojí tak – buď investice, nebo vlajky? Pokud ano, už mi to tak vesele nezní. Znamenalo by to totiž, že Číňané sem budou investovat jen tehdy, když my se zavážeme akceptovat čínské politické a ideologické zájmy.
Dnes se vzdáme tibetských vlajek a setkání politiků s dalajlámou, zítra setkávání se s ním vůbec, pozítří rezignujeme kvůli čínským investicím na něco jiného a co dál? Třeba bude muset každý dospělý člověk podepsat, že upřímně vnitřně souhlasí s tím, že Čínská lidová republika jednotkami Čínské lidové osvobozenecké armády osvobodila v říjnu 1950 tři miliony Tibeťanů od imperialistického útlaku a upevnila národní obranu na západní hranici Číny a že Tibet je odvěkou součástí Číny. Těm, co mají zkušenosti s podpisem souhlasu s internacionální pomocí Sovětského svazu proti kontrarevoluci v Československu v roce 1968, to půjde samo, ostatní v tom záhy získají praxi.
Osobně si myslím, že z větší části nejde o čínské investice, ale o vývoz čínského kapitálu do Česka. Kdyby někdo nevěděl, v čem je rozdíl, tak vývoz kapitálu je: „jeden ze znaků imperialismu jakožto monopolního kapitalismu; vývoz hodnoty za účelem dosahování nadhodnoty v zahraničí, tj. zhodnocení vyvezeného kapitálu. Na rozdíl od vývozu zboží, kdy prodejem tohoto zboží v zahraničí je realizována jeho hodnota včetně nadhodnoty a kdy toto zboží přechází do vlastnictví kupujícího, zůstává vyvezený kapitál vlastnictvím vývozce, který realizuje i nadhodnotu pomocí tohoto kapitálu vytvořenou. Z hledisek formy vlastnictví se rozeznává vývoz soukromého kapitálu, státního kapitálu a kapitálu mezinárodních organizací; uskutečňuje se formou produktivního či zápůjčního kapitálu“. A já jsem se nedávno dověděl v diskuzi pod svým textem, že „Čína je formou své ekonomiky dnes nejúspěšnější stát kapitalistický“.
Vzpomínám si, jak se v Hranicích (na Moravě) stavěla továrna na skleněné obrazovky nizozemské firmy Philips, co se pak spojila s korejskou firmou LG. Když se Philips rozhodoval, kde montovnu televizních obrazovek vybudovat, byl ve hře také jihoamerický Surinam a ještě dvě další destinace, z čehož je patrné, že šlo o vývoz kapitálu a Philipsu záleželo jen na tom, kde dostane výhodnější podmínky. A naše vláda v čele s premiérem Milošem Zemanem mu nabídla parádní. Za slib tří tisíc pracovních míst dostal LG.Philips pobídky ve výši 1,5 miliardy korun, daňové prázdniny na deset let a možnost bezcelně dovážet technologie. Stavba začala roku 2000 a tehdy jistá Markéta Regecová odmítla prodat svůj hektarový pozemek nacházející se na místě budoucí továrny za nabízenou cenu. Stát chtěl ale tu investici za každou cenu.
Premiér Miloš Zeman tenkrát přišel s heslem „více Philipsů a méně Regecových“. Znělo to logicky. Vždyť Markéta Regecová kvůli své ziskuchtivosti bránila třem tisícovkám lidí získat práci. Soudní tahanice ukončil nakonec sám Philips, který Regecové podle neoficiálních informací zaplatil z konečných více než pěti milionů korun sám zhruba čtyři pětiny, zbytek připadl na město. A jak to s Philipsem dopadlo? Prameny uvádějí: „I v době největší slávy a špičkového objemu výroby zde pracovalo jen asi třináct set zaměstnanců, z nichž asi tři sta přišlo do továrny odjinud, mnozí pracovníci přišli ze zahraničí. Ostatně dnes už je obecně známým faktem, že pokud investor někde buduje novou kapacitu, přetahuje do ní zaměstnance z jiných firem, a to i z jiných regionů dané země či z ciziny. Záměrem investora není řešit problém (ne)zaměstnanosti v tom kterém místě, ale zahájit tam rentabilní výrobu, a to s lidmi s co nejlepšími předpoklady, ať jsou odkudkoliv.“
O skleněné obrazovky pak nebyl na trhu zájem a LG. Philips skončil v Hranicích definitivně v roce 2007. V roce 2009 se začalo proslýchat, že by televizní obrazovky mohla vystřídat výroba bramborových hranolků. A v roce 2014 hranická místostarostka zhodnotila celou historii vztahů mezi nizozemskou korporací, českým státem a městem Hranice, které netrvaly ani deset let, poznamenaly město i českou ekonomiku na dlouhou dobu: „Dnes už by člověk přemýšlel jinak. Druhá věc je, co by se podařilo prosadit do smluv. A v případě zahraničního investora takového kalibru, jako je Philips, má vždycky dominantní roli hrát stát, který se nemá a nesmí podbízet.“
No já nevím, jestli to ta paní viděla správně. Vždyť přece například čínské investice jsou důležitější než třeba tibetské vlajky a Philips byl důležitější než „ziskuchtivá" majitelka hektarového pozemku. Proto svou tibetskou vlajku odhazuji po větru v dál. Musím si ale naslinit prst, abych zjistil, odkud vítr fouká. Jinak by mi ta vlajka mohla naplácat přes hubu.
Jaroslav Kvapil
Pravda o Červené Karkulce
Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.
Jaroslav Kvapil
Ježíš na krumpáči
Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.
Jaroslav Kvapil
Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.
Jaroslav Kvapil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.
Jaroslav Kvapil
Ruský voják v zákopech bojuje… za vás za všechny?
Rajchlova demonstrace na pražském Václavském náměstí se maskovala za název „proti bídě“ a sám svolavatel se nejspíš moc snažil, aby uřezal co nejvíc proruských, proputinovských rohů trčících z davu... Všechny ale neuhlídal.
Jaroslav Kvapil
Co je dobré pro Zemana a Babiše, musí být dobré i pro Pavla (polemika s Josefem Nožičkou)
Tak, jako každý smrtelník, chyby dělá i učitel Josef Nožička. Je to sice s podivem, protože učitelé by chyby dělat neměli, ale stane se. Například vydává své dojmy za chyby prezidenta Petra Pavla.
Jaroslav Kvapil
Mluv znovu k lidu, chybíš nám...
Včera, 3. března 2023, tomu bylo 29 let, kdy umřel legendární písničkář Karel Kryl. Mnoha lidem stále chybí, obdivují jej jako básníka, který za ně, totiž za nás bojoval proti zlu, jako vizionáře, jenž přesně odhadl vývoj v zemi.
Jaroslav Kvapil
Co teď s tym, když zase bude jako za totáče?
Když si dáte tři týdny mediální půst, tak hned po něm s osvěženou prázdnou, respektive vyčištěnou hlavou spokojeně zjistíte, že svět sice malými krůčky ale neochvějně kráčí každý den o ždibec blíž k novému totáči.
Jaroslav Kvapil
O nonkonformních názorech, nebo snad lžích (?)
Herec Marek Vašut měl ve škole z marxismu-leninismu jedničky, jak prozradil 10. listopadu 2019 v rozhovoru na i iDNES-tv. Zároveň však řekl, že profesorovi oponoval. Z toho plyne, že si myslel něco jiného, než říkal při zkouškách.
Jaroslav Kvapil
Anděl, který sestoupil na zem
„...v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal...,“ zpívá v jedné české textové verzi známé vánoční písně „Tichá noc, svatá noc“ mladá operní pěvkyně Patricia Janečková. Nejde však o slova, ale jak je zpěvačka zpívá.
Jaroslav Kvapil
Média nikdy nemohla být, nebyla a ani nejsou objektivní
Co je smyslem činnosti médií a práce novinářů? Přinášet objektivní zprávy a pohledy na skutečnost? Říkám, že ne. Smyslem novinařiny je hledat pravdu, ač celou pravdu nelézt nelze, jen částečnou, a ta pravdou vlastně není.
Jaroslav Kvapil
Prezident Zeman zůstal věrný své neomalenosti
Prezident Miloš Zeman byl na poslední zahraniční cestě ve své funkci na Slovensku a na tiskovce se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou se projevil fakt jako světový státník, když řekl, že 80 procent GDP Česka tvoří export.
Jaroslav Kvapil
Jak vyčistit Augiášův chlév
Když byl českým prezidentem Václav Klaus, vyprávěl se vtip – „Jaký je rozdíl mezi Klausem a Bohem? A odpověď zněla: Bůh si nemyslí, že je Klaus.“ – Mám pocit, že Miloš Zeman by byl rád, kdyby se o něm vyprávělo něco podobného.
Jaroslav Kvapil
Bude Česko jako Uganda nebo Federace Mali?
Přijdu do volební místnosti zřízené ve školní třídě a jak čekám, až najdou mé jméno v seznamu, všimnu si, že za katedrou visí nástěnný obraz se vzorovým skloňováním mužského vlastního jména coby názorná učební pomůcka.
Jaroslav Kvapil
Ad) Kdo dnes hájí Nohavicu…
Kdosi prý pronásleduje učitelku Veroniku Valíkovou za její podporu Jaromíra Nohavici, neboť o ní někdo v diskusi veřejně napsal, že by neměla učit děti, protože je prý ruský šváb, když Nohavicovy písně stále poslouchá.
Jaroslav Kvapil
K Nohavicově písni „Počkáme, co řekne“
Navzdory tomu, že mnozí léta pěli chválu na krásu a moudrost zpívané poezie Jaromíra Nohavici, mně se jeho písničky až na výjimky nikdy moc nelíbily. Vadila mi jejich ufňukanost, navíc prezentovaná zpěvákovým unylým projevem.
Jaroslav Kvapil
To se zase vyrojilo morálně čistých lidí
V médiích, hlavně v překabátěném Právu (dříve bolševické Rudé právo) se nyní rozběhla poměrně rozsáhlá kampaň proti prezidentskému kandidátovi generálu v. v. Petru Pavlovi, kterou už dříve vyvolal historik Petr Blažek a další.
Jaroslav Kvapil
Demonstrace za mír! Jakého druhu?
Přát si mír, nejlépe světový, je krásné, přejí si jej všechny krásky soutěžící o miss, a také pan Okamura. Chtít ale mír bez ohledu na okolnosti, totiž tváří v tvář agresi, je buď naivní, nebo výraz kapitulace před agresorem.
Jaroslav Kvapil
Je důležité hledat pravdu jako bloger Větvička
Díky textu Karla Trčálka a přiloženému videu jsem si vyslechl druhý díl rozhovoru novinářky Martiny Kociánové s blogerem, spisovatelem a cestovatelem Ladislavem Větvičkou na Svobodném Universu z 26. února 2019 a bylo to poučné.
Jaroslav Kvapil
Jsme svědky mytologického boje Dobra se Zlem?
Rusko zahájilo agresi (ve své interpretaci speciální operaci) proti Ukrajině mimo jiné prý proto, že se NATO stále víc přibližuje k jeho hranicím a tím Rusko ohrožuje. Zkusím se nyní zamyslet, koho že to vlastně NATO „ohrožuje“.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com