Krásná epizoda s mlokem (povídka)

Adéla se poznala s Adamem při jedné zkoušce na pořad, co chystala folková skupina Okouzlení, se kterou začala nedávno zpívat. Než ji vedoucí skupiny angažoval, Adélu by ani nenapadlo, že by mohla opět veřejně vystupovat.

= Adéla sice zpívala od mala, bývala členkou dětského sboru a měla krásný zvučný hlas, ale na střední škole s tím přestala. S Okouzlenými jí to bavilo a líbily se jí i písničky, které zkoušeli. Scénář k tomu budoucímu pořadu napsal prý právě Adam a mělo jít o průřez tím, co skupina dosud dělala. Adam písně seřadil, proložil je verši i krátkými povídkami, co sám napsal a všechno propojil uvozovacími slovy. Číst povídky, recitovat verše a moderovat pořad měl také on. Tohle prozradil Adéle vedoucí Okouzlených, ale nyní skupina zkoušela písničky, zatímco Adam jen nečinně seděl opodál a lehce znuděně snažení ostatních sledoval.
= „Vypadá, že ho to moc nebaví,“ řekla Adéla vedoucímu Michalovi, když zkouška skončila a hodila hlavou směrem k Adamovi, který se zvedl ze židle a zůstal stát jak sloup.
= „Co tě pořád Adam tak zajímá?“ divil se Míša, jak se mu všeobecně říkalo.
= „Ale mě nezajímá,“ bránila se horlivě. „Jen mi připadal takovej ničemnej.“
= Adélu však Adam přitahoval velmi, líbil se jí a dráždil ji svým nezúčastněným chováním.
= „Fakt?“ usmál se vědoucně Míša. „Neboj se, jeho čas přijde.“ Koukl na Adama a zavolal na něj: „Jdeš s náma na pivo?“
= Místo odpovědi se k nim Adam jen přiloudal.
= U piva seděli mimo Adélu, Adama a Michala ještě dva muži a jedna dívka ze skupiny. Asi hodinu se všichni bavili. Adam se občas smál s nimi, ale do debaty prakticky nezasahoval. Potom druzí tři odešli, za další půlhodinu se poroučel Michal a Adéla s Adamem osaměli.
= „Adame, jak můžeš moderovat pořad, když normálně skoro nemluvíš?“ zeptala se Adéla.
= „To s tím nesouvisí,“ řekl ostýchavě a koukal před sebe na stůl.
= „Myslela jsem, že každý, kdo chce moderovat, musí být přirozeně ukecaný. Měl by to být přece bodrý chlapík sršící humorem a vtipem, aby se dostal do bezprostředního kontaktu s publikem a tak si myslím, že se tak musí chovat i v soukromí, aby mu to bylo vlastní...“
= Adam se přestal dívat na desku stolu a pohlédl na Adélu poněkud nešťastně, ale mile.
= „Co si o tom myslíš, Adame?“ páčila z něj odpověď.
= Zase zapíchl oči dolů před sebe a zdálo se, že o Adéliných slovech usilovně přemýšlí. Pak na ni znovu upřel oči a řekl jen: „Nevím.“
= Adela bezradně zavrtěla svou blonďatou hřívou a lehce zoufale se usmála.

= Z hospody Adéla vyrazila domů a Adam ji sledoval jako stín čtvrt kroku za ní. Mlčeli, až to Adéla nevydržela a zeptala se: „Kam jdeme, Adame?“
= S odpovědí jako obvykle váhal a potom řekl: „Asi k tobě.“
= „Jak víš, že chci, abys se mnou šel ke mně?“ optala se vzápětí. „To jsi si s tím tak jistý, že tě chci?“
= Adam po ní rychle a překvapeně sekl pohledem.
= „Jasně, že to chci, Adame. Jasně, že tě chci. A ty to dobře víš. Hned jsi to na mně poznal, viď?“ usmívala se na něj a položila mu ruku kolem pasu.
= Adam na to neřekl vůbec nic, jen objal Adélu kolem ramen.
= V garsonce, kde bydlela v podnájmu, nalila Adéla oběma víno. „Pustím ti desku Lenky Filipové. Znáš ji? Mně se její písničky děsně líbí. Líbí se mi její zpěv i projev a má skvělý texty,“ básnila a položila desku na kotouč gramofonu.
= Mlčky pak poslouchali a přitom se objímali a líbali na posteli. Když deska dohrála, chtěla ji Adéla obrátit a přitom se otázala: „Líbilo se ti to, Adame?“
= „Moc ne,“ řekl bezbarvě.
= „A co se ti nelíbí? Texty, hudba, jak zpívá?“ zajímala se.
= Adam místo odpovědi jen vystrčil spodní ret.
= „To se ti na jejích písničkách nelíbí vůbec nic?“ vyzvídala zklamaně.
= „Hraje dobře na kytaru,“ poznamenal Adam.
= „Hraje báječně,“ začala se Adéla rozplývat. „Studovala hru na kytaru na konzervatoři v Praze a pak na Mezinárodní hudební akademii v Paříži a podle mě je dobrá šansoniérka. Ty jsi ji znal před tím, než jsem ti pustila její desku?“
= „Trochu a fakt umí hrát,“ přikývl Adam.
= Adéla radši už druhou stranu desky nepustila, vrátila se na postel k Adamovi. Za chvíli se už začali milovat a Adam se přitom proměnil jako mávnutím proutku. Byl najednou plný energie a vášně, Adéla z něj byla jako u vytržení, odevzdávala se mu a potom poprvé ve svých třiceti letech zažila skutečný orgasmus. Slast se jí rozlila celým tělem takovou silou a intenzitou, až na okamžik měla pocit, že omdlí.
= „Adame, to bylo úžasný,“ spíš vydechla než řekla, když bylo po všem.
= Pohladil ji místo slov po tváři.
= A tobě se to taky líbilo, Adame?“ ptala se celá rozzářená.
= Podíval se na ni vážně a řekl: „Ano.“
= Adéla jen zírala, jak se v mžiku zase vrátil do podoby studenýho čumáku.

= Vídali se pak téměř denně u ní doma a stále se milovali. Adéla byla šťastná, že konečně našla chlapa, který ji dokázal sexuálně uspokojovat, i když nechápala, kde se bere tolik vášně v jinak tak bezbarvém člověku. Na jeho mlčení a úsporný projev si ale brzy zvykla, ona projevovala emoce a mluvila za oba, zatímco Adam k tomu jen občas něco poznamenal. O sobě a svém životě ale neříkal nic. Adéla při každé příležitosti dávala Adamovi znát svou náklonnost, co chvíli ho políbila či pohladila a pořád ho ujišťovala, jak šíleně ho miluje. S Okouzlenými nacvičovali pořad a po zkouškách Adéla říkala se smíchem Adamovi, že teď už je vážně okouzlená, ale hlavně jím. 
= A byla to pravda a netýkalo se to jen postele. Když začali zkoušet pořad dohromady s mluveným slovem, zažila totiž šok z další proměny Adama z mloka v dynamického a zábavného moderátora, skvělého recitátora a když přišlo na jeho dvě povídky, nečetl je, ale skutečně vyprávěl a doslova hrál, že bylo požitkem ho poslouchat a sledovat.
= Premiéra pořadu se vydařila báječně. Adéla vkládala do svého zpěvu všechno a ostatní zpěváci také, muzikanti byli výborní a Adam před obecenstvem ožil ještě víc, kontakt s ním dokázal navázat bez problémů a všechny si rázem získal.
= „Adame, to bylo fantastický,“ skočila Adéla po vystoupení Adamovi kolem krku. „Jsem děsně šťastná a šíleně tě miluju.“
= Na večírku po koncertu oslovil však Adélu jistý muž, který se jí představil jako manažér jedné pražské skupiny, která prý hledá zpěvačku, co to dovede pořádně rozpálit a nabídl Adéle, že by tou zpěvačkou mohla být ona.
= Zpočátku to považovala jen za řeči a dál žila teď už vlastně navážno s Adamem. Jenže ten chlap ji několikrát volal a hučel do ní, až se za ním vypravila do Prahy. Když se vrátila, byla jako vyměněná.
= Celá nervózní pak Adamovi řekla: „Jak jsem byla v tý Praze, Adame, tak mě Petr, víš to je ten manažér tý skupiny, vzal k těm muzikantům. Jsou to fajn kluci. Zazpívala jsem si s nimi tři písničky a oni tvrdili, že mě do skupiny chtějí...“
= „Opravdu?“ zeptal se Adam.
= „Nekecám ti, fakt. Oni to myslej vážně. A mě to opravdu láká. Nezlob se na mě, prosím. Mám tě pořád ráda, ale je to šance, víš, Adame?“ nejistě se usmívala.
= „Myslím, že vím,“ řekl Adam zase tak bezbarvě.
= „S tebou to bylo krásný. Nádherný sen. Ale mně je už třicet, chápeš? Nemůžu si dovolit tuhle šanci zahodit,“ zatvářila se nešťastně.
= „Bylo?“ otázal se.
= „Adame!“ skoro se Adéla rozbrečela. „Musím do tý Prahy a mezi námi by to nefungovalo, ty tady, já tam. Rozumíš mi, Adame? Řekni něco!“
= „Kde tam budeš bydlet?“ zeptal se po chvíli.
= „Petr říkal, že můžu bydlet u něj, než si něco najdu,“ vysvětlila a tvářila se nejistě.
= „Chceš být s ním, viď,“ spíš konstatoval než se ptal s nekonečným smutkem v hlase.
= „Já..., Adame..., já..., to je příšerný!“ vykřikla nakonec, vrhla se k němu a objala ho. „Jsi moc zklamaný?“
= Vyprostil se z jejího sevření, přešel k oknu a řekl: „Nevím, jestli jsem zklamaný. Čekal jsem to. Dřív nebo později to muselo přijít. Nevydržela bys se mnou. Ale už se mě, prosím, nedotýkej, Adélo.“
= Koukala na něj s vytřeštěnýma očima a nevěděla, jestli ji udivilo víc, co naposledy řekl, nebo ten dlouhý proslov, tedy na jeho zvyklosti.