Svoboda – za cenu života

9. 09. 2016 9:19:28
Z existenciálního hlediska se člověk může opravdu svobodně rozhodnout jen tehdy, když je ochoten za své rozhodnutí obětovat vlastní život. Avšak člověk, uvězněný ve svém těle, mysli a na této planetě, není svobodný nikdy.

Každý, kdo uvažuje o svobodě, dojde dřív nebo později ke zjištění, že svoboda je velmi a velmi široký a obsáhlý pojem, prostorově široký a obsáhlý a metafyzicky nekonečný. Hned na to si uvědomí, že prostor pro jeho vlastní svobodu je zase trojrozměrně naopak velmi těsný. Kdysi, abych se osvobodil od toho, čím jsem se sám svázal, musel jsem od základu přehodnotit vlastní život, o co mi v něm jde, odkud kam mířím ve svém bytí a snažení. A tohle právě bylo mé osobní obětování života. Obětování starého života za nový. Dál to ale nebudu rozebírat.

Potíž je v tom, že lidé v drtivé většině o svobodě uvažují jako „o svobodě od něčeho“. Ale to je pouze jeden pohled, jedna výseč pojmu svoboda. V tom pojetí se jedná o svobodu od tyranie a rozličných a pestrých forem útlaku, od povinností všeho druhu, od nejrůznějších omezení, diktátů a manipulací, od svého těla, od bolesti, od strachu. A proč se lidé od toho všeho chtějí osvobodit? Přece kvůli tomu, aby si mohli dělat, co chtějí, co je napadne, aby mohli realizovat své rozmanité zájmy. Jenže takové svobody žádný člověk nikdy nemůže dosáhnout, ani jiný žijící fyzický tvor. Nemá k tomu prostředky ani předpoklady, a ty nutně potřebuje, což samo o sobě činí svobodu od něčeho podmíněnou, časově a prostorově omezenou. Avšak omezená svoboda není svoboda, respektive je to žádná svoboda.

Nejlépe si to člověk představí, nahradí-li „svobodu od něčeho“ slovním spojením „svoboda volby“ a za prostředky a předpoklady dosadí „peníze“, respektive vlastnictví hodnot, jichž jsou peníze ekvivalentem a za které jsou jiní ochotní konkrétnímu člověku svobodu volby umožňovat. V tom smyslu je svoboda vážně jen marketingovým produktem doby. Reklama v koncentrované podobě volá do světa: „Mějte peníze, můžete mít všechno!“ Rozvést to lze i takto: „Mějte peníze a získáte moc a máte-li moc, můžete všechno!“ V zásadě se tím dostávám ke konstatování, že svobodu, svobodnou volbu pro sebe získává člověk na úkor druhých. Je to na jedné straně boj o přežití, „přirozený“ výběr (přežívá ten silnější, nějakým způsobem schopnější...) a na straně druhé sobecké dosahování vlastní svobody metodou „zotročování“ druhých, různými formami zotročování – násilím, zastrašováním, koupí, manipulací, indoktrinací.

Snít o svobodě může úplně každý, i otrok o ní může snít. Sen ale není skutečnost. Otroci také za osvobození se od svého otroctví vždycky bojovali, nebo se z něj snažili uprchnout. Ale ani otrokář není nikdy svobodný, neboť je v jistém smyslu v zajetí svých otroků. Mocný je zase v zajetí své moci a boháč v zajetí svých peněz a svého majetku. Taková zajetí jsou sice příjemnější než zajetí otroka, snad, nicméně je to zajetí a ne svoboda. Může se zdát, že na to, jak dosáhnout opravdové svobody, přišla východní filozofie. Tím, co člověka tíží jako kameny, co ho spoutává, jsou jeho potřeby, bažení a chtění. Zbavme se tedy potřeb, po ničem nedychtěme, nic nechtějme a pak budeme svobodní. Jen mrtvý nemá ale žádné potřeby. Křesťané svým způsobem dospěli k něčemu podobnému. Svobodná může být jen duše, a ta je věčná. Po smrti tedy, na onom světě bude každý svobodný.

Je ovšem otázkou, jestli to, po čem lidé opravdu touží, je svoboda. Spíš prahnou po štěstí. Jenomže štěstí je něco tak prchavého, neuchopitelného a proměnlivého, že není snadné ho dosáhnout. Štěstí se třepotá jako motýl, který je v tom letu a třepotání nádherný. Pokud ho ale člověk chytí, nezmizí snad barvy, kresby a ornamenty na jeho křídlech, ale to, co na motýlovi bylo opravdu krásné, ten třepotavý let, který barvám, kresbám a ornamentům dával smysl, je rázem pryč. Také jenom těžko nalákáte skutečnou ženu k sobě domů na sbírku motýlů. (Pardon, nechal jsem se unést tou představou, ale nepatří to sem.)

Přesto si ale myslím, že svoboda je nejvyšší lidská hodnota. Vnitřní svoboda, ne svoboda od něčeho a lze ji dosáhnout. A je to svým způsobem docela snadné. Stačí si uvědomit, že je člověk pouhým člověkem, tedy živým a smrtelným tvorem, co se nachází spolu s jinými lidmi a tvory na určitém místě obrovského, nepředstavitelně velkého a složitého systému a že podmínky k jeho bytí jsou hodně speciální a křehké a jeho čas je velmi omezený a že je jenom na něm, čím ho v daných dimenzích naplní. Stačí, aby si uvědomil, že k tomu, aby žil a realizoval se, potřebuje jednak málo a zároveň hodně, že se neobejde bez mnohých jiných lidí a ti zase bez dalších... a všichni bez jiných tvorů a bez spousty okolností. Prostě, že člověk nikdy není ostrov sám pro sebe (jak napsal básník John Donne) a vysvětloval to dále „...smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ Ernest Hemingway pak tato slova využil jako motto svého úchvatného románu „Komu zvoní hrana“.

Zmínil jsem, že dosáhnout vnitřní svobody je svým způsobem docela snadné. Avšak to, co si k tomu musí člověk uvědomit, doopravdy uvědomit, je velmi a velmi těžké si uvědomit. Jak si to ale uvědomí, pochopí, že jen ten je svoboden, kdo přeje a dává svobodu i jiným a všem ostatním. A tohle je naprosto a zcela nejtěžší věc. Je to svoboda za cenu změny svého nazírání na život, za cenu změny svého života, tedy za cenu svého života.

K napsání tohoto blogu mě inspiroval text Jiřího Jiroudka – Svoboda. Svoboda? Nic, než marketingový produkt doby! (http://jiroudek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=550555)

Autor: Jaroslav Kvapil | pátek 9.9.2016 9:19 | karma článku: 12.99 | přečteno: 398x

Další články blogera

Jaroslav Kvapil

Pravda o Červené Karkulce

Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.

1.4.2023 v 12:48 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 633 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ježíš na krumpáči

Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.

26.3.2023 v 15:34 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety

Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.

26.3.2023 v 13:56 | Karma článku: 25.54 | Přečteno: 689 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu

(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.

21.3.2023 v 14:06 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 370 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 207 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 353 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 99 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.72 | Přečteno: 564 | Diskuse
Počet článků 646 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 993

Neidentifikuji se s žádnými politickými, profesními, náboženskými, myšlenkovými či jinými směry a skupinami. Pokud se některý můj text nebo části textů shodují s názory takových směrů a skupin, je to buď náhodné, nebo způsobené prostupností myšlenek různě zaměřených lidí. Píšu si, co chci a co mám potřebu napsat. Naopak nepíšu ve jménu ani z pověření nikoho jiného. 

https://kvaj.blogspot.com

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...