Praga Caput Regni, čili Praha zničená deštěm
Dnes vypadají naše města a zejména Praha na pohled mnohem lépe, ale to není téma tohoto blogu, nýbrž moje výprava v sobotu 30. července 2016 do hlavního města. Je sice divné, když zrovna já, rodilý Pražák, vyrazím na výlet do Prahy. V Praze však už dlouho nežiji, své rodné město miluji a rád vždy navštívím známá i pro mě nová místa. Využívám k tomu nyní blízkost svého bydliště od Prahy a také stejné záliby mé milované ženy, tudíž cestujeme společně. To má své výhody. Škarohlídi a šťouralové by asi namítli, že výlet se zákonitou manželkou může mít i nevýhody, ale já tyto buřičské připomínky vykazuji rázně do propadliště komunikace.
Tentokrát jsme zvolili za hlavní téma výletu prozkoumat „Park Maxe van der Stoela“ poblíž Pohořelce a tedy Hradu, kde je také „stezka bosou nohou“ a zjistili jsme, že je to velmi hezké a nově upravené místo na kraji historické části Prahy, ze všech historických částí té nejhistoričtější, dalo by se říci. (Max van der Stoel byl nizozemský politik a diplomat, který byl prvním západoevropským politikem, co kontaktoval Chartu 77 prostřednictvím jejího mluvčího Jana Patočky a byl později vyznamenán Řádem TGM.) Napadlo nás, že tento park bude dalším a novým eldorádem pro našeho vnoučka a pořídili následující fotky.
Z Parku Maxe van der Stoela jsme se přes Pohořelec dostali na Pražský hrad. Na náměstí před vstupem do areálu Hradčan, co tam postává i socha TGM, byly pochopitelně mraky lidí a rovněž improvizované pódium pro jakýsi folklórní festival, kde právě křepčili nějací Italové. Pražský hrad znám jako své boty, neboť jsem tudy chodil čtyři roky do střední školy, ale místo, kde jsme já ani má žena nikdy nebyli, je Jelení příkop, neboť za komoušů nebyl přístupný a později, když už se tam mohlo, jsme se k tomu nějak nedostali. Nyní nás k cestě Jelením příkopem kolem potoka Brusnice zlákal fakt, že z něj vede stezka prý pro „fyzicky zdatné“ turisty, kterou se dá projít až na Klárov. Procházka to byla příjemná. Jeleni tam už dávno sice nejsou, poněvadž je už kdysi, jak je lidským obyčejem, vystříleli a nežijí tam už ani medvědi jako za prezidenta Masaryka. I odtud máme několik snímků.
Nevím jak kdo, ale já s manželkou rádi jezdíme pražskou MHD, hlavně páteřními linkami s dlouhými trasami tramvajové dopravy. Sedíme v elektrickém vozu a koukáme z oken a pohodlně si zběžně (vlastně zjízdně, ale to je blbé slovo) prohlížíme krásy i šerednosti matičky Prahy. Souvisí to s tím, že pokud s ženou nehlídáme vnoučka a když právě nepíšu na blog idnes.cz ani nic jiného, nemusíme nic dělat (mimochodem mi o to celý život šlo) a máme fůru času. Zajímavá je třeba cesta tramvajovými linkami 12 nebo 14 a 20 na konečnou Barrandov. Z cesty dvanáctkou z Klárova stylově přes Újezd kolem empírového domu, kde kdysi bydlel francouzský geolog a paleontolog Joachim Barrande, a ze sídliště Barrandov, kde má tramvaj číslo 12 konečnou, pochází poslední soubor fotografií.
S přáním krásného léta, které právě vrcholí, se pro tentokrát loučím.
Jaroslav Kvapil
Pravda o Červené Karkulce
Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.
Jaroslav Kvapil
Ježíš na krumpáči
Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.
Jaroslav Kvapil
Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.
Jaroslav Kvapil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.
Jaroslav Kvapil
Ruský voják v zákopech bojuje… za vás za všechny?
Rajchlova demonstrace na pražském Václavském náměstí se maskovala za název „proti bídě“ a sám svolavatel se nejspíš moc snažil, aby uřezal co nejvíc proruských, proputinovských rohů trčících z davu... Všechny ale neuhlídal.
Jaroslav Kvapil
Co je dobré pro Zemana a Babiše, musí být dobré i pro Pavla (polemika s Josefem Nožičkou)
Tak, jako každý smrtelník, chyby dělá i učitel Josef Nožička. Je to sice s podivem, protože učitelé by chyby dělat neměli, ale stane se. Například vydává své dojmy za chyby prezidenta Petra Pavla.
Jaroslav Kvapil
Mluv znovu k lidu, chybíš nám...
Včera, 3. března 2023, tomu bylo 29 let, kdy umřel legendární písničkář Karel Kryl. Mnoha lidem stále chybí, obdivují jej jako básníka, který za ně, totiž za nás bojoval proti zlu, jako vizionáře, jenž přesně odhadl vývoj v zemi.
Jaroslav Kvapil
Co teď s tym, když zase bude jako za totáče?
Když si dáte tři týdny mediální půst, tak hned po něm s osvěženou prázdnou, respektive vyčištěnou hlavou spokojeně zjistíte, že svět sice malými krůčky ale neochvějně kráčí každý den o ždibec blíž k novému totáči.
Jaroslav Kvapil
O nonkonformních názorech, nebo snad lžích (?)
Herec Marek Vašut měl ve škole z marxismu-leninismu jedničky, jak prozradil 10. listopadu 2019 v rozhovoru na i iDNES-tv. Zároveň však řekl, že profesorovi oponoval. Z toho plyne, že si myslel něco jiného, než říkal při zkouškách.
Jaroslav Kvapil
Anděl, který sestoupil na zem
„...v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal...,“ zpívá v jedné české textové verzi známé vánoční písně „Tichá noc, svatá noc“ mladá operní pěvkyně Patricia Janečková. Nejde však o slova, ale jak je zpěvačka zpívá.
Jaroslav Kvapil
Média nikdy nemohla být, nebyla a ani nejsou objektivní
Co je smyslem činnosti médií a práce novinářů? Přinášet objektivní zprávy a pohledy na skutečnost? Říkám, že ne. Smyslem novinařiny je hledat pravdu, ač celou pravdu nelézt nelze, jen částečnou, a ta pravdou vlastně není.
Jaroslav Kvapil
Prezident Zeman zůstal věrný své neomalenosti
Prezident Miloš Zeman byl na poslední zahraniční cestě ve své funkci na Slovensku a na tiskovce se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou se projevil fakt jako světový státník, když řekl, že 80 procent GDP Česka tvoří export.
Jaroslav Kvapil
Jak vyčistit Augiášův chlév
Když byl českým prezidentem Václav Klaus, vyprávěl se vtip – „Jaký je rozdíl mezi Klausem a Bohem? A odpověď zněla: Bůh si nemyslí, že je Klaus.“ – Mám pocit, že Miloš Zeman by byl rád, kdyby se o něm vyprávělo něco podobného.
Jaroslav Kvapil
Bude Česko jako Uganda nebo Federace Mali?
Přijdu do volební místnosti zřízené ve školní třídě a jak čekám, až najdou mé jméno v seznamu, všimnu si, že za katedrou visí nástěnný obraz se vzorovým skloňováním mužského vlastního jména coby názorná učební pomůcka.
Jaroslav Kvapil
Ad) Kdo dnes hájí Nohavicu…
Kdosi prý pronásleduje učitelku Veroniku Valíkovou za její podporu Jaromíra Nohavici, neboť o ní někdo v diskusi veřejně napsal, že by neměla učit děti, protože je prý ruský šváb, když Nohavicovy písně stále poslouchá.
Jaroslav Kvapil
K Nohavicově písni „Počkáme, co řekne“
Navzdory tomu, že mnozí léta pěli chválu na krásu a moudrost zpívané poezie Jaromíra Nohavici, mně se jeho písničky až na výjimky nikdy moc nelíbily. Vadila mi jejich ufňukanost, navíc prezentovaná zpěvákovým unylým projevem.
Jaroslav Kvapil
To se zase vyrojilo morálně čistých lidí
V médiích, hlavně v překabátěném Právu (dříve bolševické Rudé právo) se nyní rozběhla poměrně rozsáhlá kampaň proti prezidentskému kandidátovi generálu v. v. Petru Pavlovi, kterou už dříve vyvolal historik Petr Blažek a další.
Jaroslav Kvapil
Demonstrace za mír! Jakého druhu?
Přát si mír, nejlépe světový, je krásné, přejí si jej všechny krásky soutěžící o miss, a také pan Okamura. Chtít ale mír bez ohledu na okolnosti, totiž tváří v tvář agresi, je buď naivní, nebo výraz kapitulace před agresorem.
Jaroslav Kvapil
Je důležité hledat pravdu jako bloger Větvička
Díky textu Karla Trčálka a přiloženému videu jsem si vyslechl druhý díl rozhovoru novinářky Martiny Kociánové s blogerem, spisovatelem a cestovatelem Ladislavem Větvičkou na Svobodném Universu z 26. února 2019 a bylo to poučné.
Jaroslav Kvapil
Jsme svědky mytologického boje Dobra se Zlem?
Rusko zahájilo agresi (ve své interpretaci speciální operaci) proti Ukrajině mimo jiné prý proto, že se NATO stále víc přibližuje k jeho hranicím a tím Rusko ohrožuje. Zkusím se nyní zamyslet, koho že to vlastně NATO „ohrožuje“.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com