To, že je život pes, náhoda nebo slzavé údolí, vám dneska řekne každý. Následují příběh ale nabídne šokující odhalení, co je skutečně život, z něhož budou čtenáři konsternovaní a úžasem jim vstanou vlasy na hlavě.
Ve vesnici v Khumjungu v Khumbu v klášteře Tengboče potká ctihodný Cam Rinpoche ctihodného lámu Čandru Jirella a ptá se ho: „Dlouho jsem tě neviděl, bratře. Co jsi celý ten čas dělal?“ Jirell se zamyslí, promne si svůj dlouhý řídký vous na bradě a zhruba tak po čtvrthodině praví: „Ano, bratře, sedmkrát sedm let jsem v osamění a v asketickém odříkání v klášteře Tengboče, během kterého se mi podařilo odvalit sedm kamenů, co člověka tíží na cestě k nirváně, meditoval o životě.“
Cam Rinpoche dumá o zjeveném, také od si mne svůj dlouhý řídký vous na bradě a asi po půlhodině se táže: „Nuže, bratře, dospěl jsi k poznání, co je život?“ Čandra Jirell se na něj upřeně podívá, mlčí, mne si svůj vous a po tři čtvrtě hodině řekne: „Myslím, ctihodný bratře, že nyní už vím, co je život?“ Cam Rinpoche rozšíří oči úžasem, mne si svůj vous a po hodině se netrpělivě zeptá: „Hořím nedočkavostí, bratře, prozraď, co je život?“ Čandra pokývá hlavou, mne si vous a po hodině a půl řekne: „Po sedmkrát sedmi letech, co jsem meditoval v osamění a v asketickém odříkání v klášteře Tengboče, jsem dospěl k přesvědčení, že život je..., a teď mě, bratře, dobře poslouchej, STUDNA!“
Cam Rinpoche se zahloubá do svého nitra, mne si svůj vous, nadechne se a po dvou hodinách řekne: „Studna, bratře? A není to náká píčovina?“ Čandra Jirell okamžitě praví: „A víš, že mě to při té meditaci taky napadlo!“
